Jezukristově nemilostivý, potom Duchem svatým s bohem smířen jest, apostol vzvolen. Tak svatý Matěj evanjelista byl bohatec lakomý, potom Duchem svatým osviecen, všeho nechav, Jezukristu sě přikázal. Tak David prorok někda pyšný vražedlník i jiných velikých hřiechóv plný skrzě Duch svatý k bohu sě obrátil a příklad svého pokánie všemu světu ostavil: „Smiluj sě nade mnú, hospodine.“ Protož svatý Jan evanjelista o tom dobře píše, ež Duch svatý divně nevidomým činem světu sě ukazuje. Toho také svatý Bernhart potvrzuje, mluvě k Duchu svatému a řka: „Ó, přědivná svatosti, ó, přěutěšený hosti mé siré dušě, odkad s mi přišel, kterým jsi činem u mé srdce vstúpil? Na tom všemi smysly hýři, neb sem tebe tu neviděl, neslyšal, nepokusil, nepočil, nedotekl, jediným činem jsem tě přěsladcě při sobě učil, když s mým srdcem mocně pohnul a mně vše zlé skutky brzcě ostudil, méj duši rozkošné po sobě túženie ostavil, v němžto sě tělestvie mé dřieve těšieše, v tom sobě juž srdce mé mrzkost činí. Tu jsem tvú přěvysokú moc poznal, kak svú milost ke všem hřiešným milostivě neseš, od sebe daleko hřiechem vzdálené brzcě k sobě navraciješ.“
Druhým činem Duch svatý vidomě sě světu ukazuje. Najprvé v holubiej tváři, jakžto píše svatý Lukáš evanjelista, na krstu Jezukristovu. Druhé pod podobenstvím světlého oblaka na hořě Tábor, tu kdežto sě v oslavnéj tváři třem apostolóm ukázal, jakžto píše svatý Matěj evanjelista. Třetie sě ukázal v dešení, když dechl na apostoly, když řekl: „Přijměte Ducha svatého“, jakžto píše svatý Jan
