A zatiem jim řekl: „Kto chce po mně jíti, otpověz sě sebe sám a vezmi kříž svój, následujž mne. Nebo ktož chce duši svú, točíš tělo své, milovati, ztratí jie. Pakli kto ztratí duši svú, točíš tělo své, pro mě, nalezne jie. Co to spomóž člověku, ač by veš svět získal, bude li proto duše pohoršenie trpěti! Nebo kterú dá, točíš učiní, člověk proměnu za svú duši? Syn člověčí přijíti jmá v chvále otcě svého s anděly svými, a tu otplatí všelikému podlé skutkóv jeho.“
O proměně Ježíšově na hoře Tábor
Potom po některých dnech pojem s sebú Ježíš svatého Petra a svatého Jana a svatého Jakuba, ty tři apostoly, i šel na jednu horu, jiejžto jmě bylo Tábor. A tu sě přěd nimi v uoslavenství přědzračil tak krásně, jakžto jmá býti blažené tělo s duší v nebeském království, jako jest tu psáno, ež jeho svatá tvář zestkvěla sě jako slunce a rúcho jeho bylo jako snieh. Tu sě jim zjevil Mojžieš a Heliáš a inhed Duch svatý okrslky u přěstkvúcieho oblaka postavě okolo nich povětřie osvietil. Svatý Petr k Ježíšovi řekl: „Hospodine, dobro nám jest tuto býti. Chceš li, učiňme tři stánky. Tobě jeden, Mojžiešovi jeden a Heliášovi jeden.“ A v túž hodinu to svatý Petr mluvieše, v túž hodinu uslyšán jest hlas ot boha Otcě jakžto trúba hlučná a řka: „Teďť jest syn mój milý, v jemžto mi sě jest slíbilo.“ Jehožto sě hlasu tí třie apostoli užasše, inhed na zemi padli a tu poleževše, jako z otrapy vstavše, nic jiného neuzřeli než jako dřieve Jesu Krista v tělesenství. A když odtad vstavše, dolóv s hory šli, přikázal jim hospodin a řka: „Tohoto viděnie nikomu nepravte, dokad syn člověčí z mrtvých nevstane.“
