O vrácení Josefovu k Mariji
Zatiem přěbyv Josef tři měsiecě v Betlémě, k svéj poručnéj choti sě vrátiv. Jakžto píše svatý Matěj evanjelista, nalezl ji, ana Duchem svatým počala, v svém svatém bříšku Syna božieho nosí. Tomu sě velmi podiviv, jakžto praví svaté Čtenie, chtěl tajně ot nie pryč jíti, ale svatým andělem ve sně naučen, aby ot nie neotchodil, ale to zajisté věděl, jež ten, jehožto ona nosí, Duchem sě svatým počal, a tak jemu dořekl anděl boží: „Neboj sě, Ozěpe, přijieti Marije, choti své, neb ten svatý úrod, jenžto sě ot nie stane, ot Ducha svatého jest. Porodí toho blaženého syna, jemužto jmě vzděješ Ježíš, tenť spasí lid svój ot jich hřiechóv.“ Tu praví svatý Jeroným i svatý Bernart, jež chtěl, jie nechajě, pryč jíti, za nedóstojného sě jmajě při tak svatéj dievcě přěbývati. Týmž činem svatý Petr apostol ot sebe Jesu Krista honieše a řka: „Vyndi ote mne, hospodine, neb já člověk hřiešný sem!“ Takež i centurio vstýcháše sě, s velikým strachem sě za nedóstojného jmajě, a proto Jesu Krista ponúcieše, jemu pobranije, aby pod jeho střěchu nechodil a řka: „Hospodine, nejsem dóstojen, aby všel pod mú střěchu.“ Právě týmž činem boží muž Josef za nedóstojného sě jmajě, s Matkú boží přěbývati sě vstýchaje, věda ji přěsvatú a Duchem svatým naplněnú, znamenaje božie moci naplněné zpósobenie, a protož veliký strach i veliké hrózy jeho obcháziechu, vida tak veleslavný čin, jenž pocházie z schrány tajnicě božie, a protož chtěl ot nie pryč jíti. A to také, jakž praví svatý Bernart, mohl v sobě svatý muž Josef pomysliti a řka: „Znaj’u jejie přěpovyšnú svatost, jejie obyčejě i nravy na všech
