nich přijat. A inhed svatá Marta jala sě snažně pokrm připrávěti Ježíšovi a jeho svatým apostolóm. Ale svatá Maria Magdaléna u nóh sě jemu posadivši, mile jemu v jeho svatú tvář hlédajíc, jeho svatých slóv vší myslí poslúchajíc, velikú v duši útěchu jmějieše. Z toho sě svatá Marta a jako pohněvávajíc, k hospodinu řekla, aby ponukl světiej Maří Magdaléně, aby vstanúc jiej pokrmu připrávěti pomohla. Tehdy jiej hospodin otpověděl a řka: „Lepšie sě strany Maria Magdaléna drží, točíš svatých slóv poslúchajíc, než tělesným pokrmem posluhujíc.“
Ot slepého, jenž sedě u cěsty, voláše, aby jemu bóh zrak navrátil
Potom po některých dnech náš milý hospodin to v svého božstvie věščbě znajě, ež sě jeho svatého utrpenie čas blíží, připravil sě jíti do Jeruzalema, tu ješto chtěl pro všě hřiešné svú svatú krev proliti, jakž bieše svým apostolóm přědpověděl, ale neurozuměli jsú jemu. A když tak jda po cěstě, přiblížil sě k tomu městu, ješto slóve Jericho, jeden člověk nevidomý, ot dávných časóv slepý, u cěsty sedě, almužny žebráše. A vzvěděv na lidech, ež Ježíš tady jde, počě velikým hlasem volati, aby sě nad ním ráčil smilovati. A kakžkolivěk pro jeho ustavičné volánie lidé tady jdúc jemu porokováchu, však sě on toho nic nevztýchajě ani stydě, za obyčej voláše. Na jeho snažnú vieru vzezřev hospodin, kázav jeho k sobě přivésti, k němu vecě: „Co chceš, ať tobě učiním?“ K němužto slepý vecě: „Jedno rci, ať uzřím.“ Tehdy milostivý hospodin tomu slepému zrak navrátil.
Tu slušie znamenati, ež když kto co na bozě prosí, ač sě to
