všie rozpači móžem, ež což Matka božie, Maria, na svém synu prosí, to vše obdrží, neb ona vždy za hřiešné, aby buoh jě k sobě obrátil, bez přestánie prosí a řkúc tak: Aj, milý synu, viz, ež jsi ráčil pro hřiešné lidi člověkem býti a z mého s života tělesenstvie přijal, pomni na to, že s to proto učinil, aby sě nad hřiešnými smiloval, jimžto jest velmi smilovánie třěba. Ktož tehda ten jest, jenžto sě kdy jejie svatéj milosti snažně modlil, a neuslyšán, nadarmo sě jiným svatým modlí ten, jemužto nechce Maria pomocnicí býti. A ješče nadto viece řku, ež jehožto jiní světí prositi nedrznú, to Matka božie vláščím úfaním, k svému synu přistúpiec, což prosí, obdrží. Protož, milá Matko božie, když si tak milostiva, my tebe, hřiešní, prosímy, aby skrzě to svaté jmě, ež jsi i slóveš Matka božie, ráčila přěd tvým milým synem za ny prositi, abychom tento zlý svět přějdúce, tvého milého syna tebú narozeného svýma očima ohlédali a s ním v nebesiech bydlili na věky věkóm.“ Amen.
O obřezání Ježíšově
Potom osmý den po narození, jakžto svatý Lukáš evanjelista píše, to nebeské dietě podlé zákona ustavenie obřězáno jest. A tu, jakžto praví svaté Čtenie, vzděno jest jemu jmě Jesus. To přěsvaté jmě bylo andělem prvé, než sě Jesus počal v své matky bříšku, pojmenováno, ale u boha Otcě přěd věky nám na spasenie chováno. Nebo Jesus českým hlaholem i latinským zvukem jest též řečeno jakžto Spasitel. O němžto svatém jménu praví svatý Bernart: „Ó, jmě přědivné, ó, jmě přěsladké, blazě tomu, kto tě dóstojně jmenovati móž!“ By byl který tak drahý kámen, ež na kohož by byl vložen, ote všěch nemocí byl by uzdraven, to by byl kámen přeslovutný,
