čtenie prvú neděli u puostě
A když sě náš Spasitel pokrstil, inhed, jakž píše svatý Matěj evanjelista, vstav, šel na púšči na jednu velikú horu odtad, ješto pokrštěn, za čtyři míle, a tu sě postil, nejěda ani pie čtyřidcěti dní a čtyřidcěti nocí.
Tu slušie každému sbožnému křesťanu ot svého Spasitele znamenité příklady bráti. Na púšči zašel, tu sě modlil, postil, na holéj zemi léhal, s zvieřaty přěbýval, a to vše mile pro ny, pro hřiešné, trpěl. A to jest proti mnohým, jížto jiných lidí nedostatkóv trpěti nechtie a jmajíc smysl a múdrost ot boha, na němžto by jiného nedostatečna viděli, to by s právem pro Jezu Krista, svú múdrostí obmysléce, nahraditi jměli, v tom zvlášče bohu děkujíc, ež nad jiné dar múdrosti ot boha mají, skrzě něžto jiných nesmysl nahraditi mohú. Tomu na příklad znamenati móžem, jakež Ježíš na púšči s zvieřaty bydlil, takež múdří lidé cizie nedostatky, s nimi bydléce, nahrazovati mají. A když sě náš Spasitel Ježíš otpostil čtyřidcěti dní a čtyřidcěti nocí, zachtělo sě jemu potom jiesti. Tehda, jakžto pravie svatí mistři, diábel, lidský pokušitel, vzem na sě tvář pocestného člověka, přistúpiv k němu, chtě viděti, jest li Syn boží. Najprvé jeho pokusil z lakoty a řka: „Jsi li Syn boží, rci, ať sě toto kamenie chlebem učiní.“ Tu jest diábel Jezu Krista pokúšal a tak sobě na mysli řka: „Jelikož jest nejedl čtyřidcěti dní a čtyřidcěti nocí, to nenie člověčsky, neb by toho zdravého člověka tělesenstvie snésti nemohlo, ale jelikož sě jemu jiesti chce, to nenie božsky, ale člověčsky.“ A protož diábel chtě vzvěděti, Syn li jest boží, čili prostý člověk, jeho pokusil. Ale tak jemu Ježíš otpověděl, jakž po jeho otpovědění
