vyhnali a tak dlúho za ním běhali, až jeho na jednu horu vzvedše, dolóv svaliti chtěli, ale Ježíš svého božstvie mocí bez úraza skrzě ně prošel, neb ješče ten čas umřieti bieše nevolil. A tak na néj straně mořě ješče ukazují, ež když Ježíš z jich rukú vyšed, s hory šel, jedna jemu skála byla postúpila, a tak všecka jeho postava i s rúchem obrazsky sě v tej skále vryla i trá do dnešnieho dne.
To slušie každému bohobojnému křesťanu na mysl bráti, kak jest všemohúcí Spasitel pro vše hřiešné na tomto světě pracovitě sě obcházal, pěš a bos po dalekých cěstách chodě, žiezi i hlad trpě, přěd svými protivníky sě na čas kryjě, pakli mezi nimi byl, mnoho ot nich proti sobě nepoctivých řečí slyšal. Tehda po dvú dní odtad šel Ježíš pryč i šel do Galilejské vlasti, neb to bieše řekl, ež ižádný prorok nenie vzácen v svéj vlasti.
O uzdravení uschlé ruky v sobotu
Potom po některém času, jakžto píše svatý Matěj evanjelista, učieše Ježíš v jednu sobotu v židovskéj škole. A těch časóv podlé Starého zákona soboty byly zasvěceny jako v křesťanském zákoně svatá neděle. A tu bieše mezi jinými jeden člověk, jenžto jmějieše ruku uschlú. Tehda Židé otázachu Ježíše a řkúc: „Móž li to správně v sobotní den v zasvěcený komu z nemoci spomoci?“ A to mluviechu, chtiec jeho, v slově polapiec, obžalovati. K nimžto Ježíš vecě: „Kto by z vás měl jednu ovci a ta upadla v jámu, zdali by jie tam nechal, čili by jie dosáhna vytáhl v sobotu? A velím jest lepí člověk než ovcě. A protož móž právě dobřě činiti člověk v sobotu.“ A to řek Ježíš, k tomu suchorukému vecě: „Ztiehni ruku svú!“ A jakž brzo ruku ztáhl, tak
