slušie znamenati, kak jsú apostoli, jsúce ze všeho světa lidé bohem k apostolství zvolení, po Jezu Kristovi v dóstojenství najprvnie i najdóstojnějšie všeho světa kniežata, však jsú často, podlé svého hospody jsúc, veliký hlad strastně trpěli tak, ež klasy trhajíce, jiného nejmajíc, jiesti musili. A to jest proti těm, jížto vše své blahoslavenstvie v jědení a u pití pokládají, ižádného utrpenie jmieti nechtie, jichžto břicho buoh jest, točíš ež u břiše jako u bozě vši svú útěchu pokládají.
Ote dvú bratrú, jěž otec jednoho oddělil od sebe
Zatiem přistúpili k ňemu zjevní hřiešníci i jiní hřiešní, chtiec jeho slyšeti. Z něhožto vrtrati licoměrníci a starosty židovské: „Aj toť tento hřiešné přijímá a jie s nimi.“ Tehda Ježíš pověděl k nim pod přikrytým příkladem a řka: „Jeden člověk jměl dva syny. Tehda mlazší z ní otcovi řekl: Otče, daj mi mój oddiel, jakýž mi sě jmá dostati. Tehda otec rozdělil i dal jemu oddiel. A potom po malých dnech sebrav ten mladec vše, což mohl jmieti, i šel do daleké vlasti a tu jest zmařil vše, což měl, nečistý život veda. A když vše promrhal, přišel čas hladovitý vlasti a tu poče v chudobě živ býti. A šed odtad, přivinul sě jednomu měščenínu té vlasti a ten jeho poslal do své vsi, aby svině pásl. I žádáše často, aby své břicho nasytil těch otrubóv, ješto vepři jědiechu, a nikte mu nedadieše. Tehdy on navrátiv sě sám k sobě, vecě: A co jest nájemných otrokóv v domu mého otcě, jížto mají chleba obihem dosti, a já tuto hladem mru! Vstana i pójdu k uotci i řku jemu: Otče, shřěšil sem v nebe
