Ale tato chudá vdovička vše, což jest jměla, poslední svú ztravu ofěrovala.“ Ten den vešken svaté neděle Ježíš v chrámě mnoho divóv činil, nemocné uzdravil, běsy vyhonil, budúcie věci přědpověděl.
Když sě v Jeruzalemě toho dne opozdil, ižádný jeho ani apostolóv nepozval, neb tak bieše zapověděno od starost i od židovských kněží, aby mu i krópě vody nepodali. Protož toho večera musil sě i s ápostoly do Betanie vrátiti a tu sě u Lazaře a u Marije Magdalény a u Marty s ápostoly pokrmiti. Tu ostal přes noc i s apostoly.
O proklatém fíkovém dřěvu, ješto uschlo
Nazajitřie u pondělí do božieho sě chrámu vrátil. A tu jdúc, na cěstě zachtělo sě jemu jiesti i uzřěl jest jedno dřěvo fíkové, ano krásným listím obrostlo, a ovocě nic nenesieše. Prozlořěčil to dřěvo, tak k němu řka: „Viec sě na tobě ovoce neurázěj na věky!“ A jakž to vecě, tak to dřěvo fíkové uschlo. Tomu sě diviece učenníci, kak by to dřěvo brzo usvadlo, otázali jeho a řkúc: „Mistře, proč jest toto dřěvo tak brzo uschlo?“ Jimžto on otpověděl a řka: „Zajisté pravi vám, budete li jmieti vieru a v tej sě nebudete chybati, netolik o tom dřěvě fíkovém, ale byšte řekli hoře, vrz sě u moře, a to sě inhed stane. A cokoli budete prositi na modlitbě věřiece, to vám dáno bude.“
Na tom jest dal Spasitel na některé lidi jisté podobenstvie, neb skrzě to dřěvo krásným listím obrostlé znamenají sě všickni, ješto o bozě a o spasitedlných věcech krásně mluviti umějí, a svými skutky ot dobrých sě skutkóv vzdalijí. A když ot boha vláščím znamením obmyslné na své
