aby nezahynuli na cěstě.“ Jemužto apostoli řechu: „Kde bychom na púšči toliko chleba vzěli, abychom tak veliký sbor nakrmili?“ K nimžto Ježíš vecě: „Koliko jmáte bochencóv?“ K tomu oni řechu: „Sedm a málo rybic.“ Tehda Ježíš přikáza sboru, aby sě po zemi zsadili, vzem sedm bochencóv a ryby, bohu Otci poděkovav, zlámav i dal svým učenníkóm a učenníci lidu a jědli všickni až do sytosti. A což drobtóv ostalo, sebrali plných sedm košóv. A těch, ješto jsú jědli, bylo jest čtyři tisícě lidí kromě dětí a kromě žen.
Ježíš nechtěl jíti do Židovské vlasti, ež jeho Židé chtěli zabiti
Potom odtad Ježíš šed do Galilejské vlasti, neb nechtieše do Židovské vlasti jíti, ež jeho Židé hledáchu zabiti. A tehdy sě blížieše hod židovský stánkový. K němužto řechu bratřie jeho: „Přějdi odsad do Židovské vlasti, aby také tvoji učenníci viděli skutky tvé, ježto činíš, neb nikte tajně nic nečiní, ale hledá teho, aby zjevny byly. A když tyto věci činíš, zjev sě světu.“ A to mluviechu, ež i jeho bratřie ješče veň nevěřiechu. K nimžto Ježíš vecě: „Čas mój ješče jest nepřišel, ale čas váš, ten vždy hotov jest. Nemóž svět vás nenáviděti, ale mne nenávidí, neb já svědečstvie dávaji o něm, ež jeho skutci jsú zlí. Vy vzenděte k tomu dni na ty hody, neb ješče čas mój nenie naplňen.“ To když Ježíš promluvil, ostal v Galilejskéj vlasti. A když jsú bratřie jeho vzešli, točíš světí apostoli, tehda on také všel na hody ne zjevně, ale jako tajně. Zatiem jeho Židé počechu hledati toho dne na hody a řkúce: „Kde jest onen?“ Nebo někteří diechu: „Dobrý jest.“ A někteří diechu: „Ne, nenie, ale na zlú cěstu vede lidi.“ A nikte zjevně o něm nemluvieše, bojě sě Židóv.
Proněžto hledáchu
