vecě: „Člověk jeden jdieše ot Jeruzalema města do toho města Jericho i upadl mezi lotry, jížto oblúpivše jeho a dobřě jemu přibivše, jedva jeho živa ostavivše, pryč šli. Tehda sě to přihodilo, ež kněz jeden tudyž jda, uzřěv jeho, pryč minul. A takež jeden mlajzší sluha chrámový tadyž jda, uzřěv jeho, také pryč minul. A jeden pohan Samaritán, když sě jemu tady událo jíti, uzřěv jeho strastně ležiec, smiloval sě nad ním, k němu bliz přistúpiv, rány jeho uvázav, vsadiv jeho na své dobytčě, vnesl jeho do stájě a tu o něm péči jměl. A na druhý den vzem dva peniezě a dal tomu, jenž stájí vládl, a řka: Jměj o tom péči, a což nadto svého naložíš, já sě vráci, otplaci tobě. Ktoť sě z těch zdá bližní toho jistého, jenž byl oblúpen od lotróv a raněn?“ K tomu on vecě: „Ten, jenžto sě nad ním smiloval.“ K tomu Ježíš vecě: „Jdi, učiniž ty takež.“
Evanjelium: Ktožkoli opustí otcě neb matku pro mé jmě
Potom po některých dnech když svatý Petr pověděl k hospodinu, jako jeho tieže, a řka: „Ktožkoli nechav otcě a mateře i všelikého tělesného sbožie, jako jsme my, tvoji učenníci, učinili, jde po tobě, kterú toho otplatu jmieti budem?“ Jemužto hospodin miesto všech otpověděl a řka: „Zajisté pravi vám, ež vy, ješto jste po mně šli, ten čas, ješto syn člověčí sěde na stolici veleslavenstvie svého, tu sědete i vy, súdiece dvanádcět národóv israhelských, točíš veš svět, stokrát viece vezmete a věčný život jmieti budete. A všeliký, ktož pro mé jmě opúštie dóm nebo bratří nebo sestry nebo otcě nebo máteř neb svú ženu neb syny neb rolí, stokrát viece vezme a věčný život bude jmieti.“ Z toho jmá každý
