jest řekl: Vznikne prut z kořene Jesse a květ z kořene vzende a otpočine na něm duch boží.“ To všichni uslyšěvše a tomu srozuměvše, aby všichni přívuzní z národa krále Davida, jižto u manželství ještě nebyli, každý svój prut do chrámu před oltář přinesl a číž by prut z nich zkvetl, to by ten, jemužto by dievka svatá měla otdána býti. Mezi nimižto byl jeden z národa krále Davida, jemužto jmě bylo Josef, muž všie cti plný, ten v sobě pomyslil a řka: „Neslušie mně starému tak mladé děvicě pojieti.“ Proněžto, když všichni své pruty do chrámu přinesli, Josef svój prut kradmo vynesl. A zatiem, když ot boha ižádného druhého zjevenie nejměli, opět sě na modlitby otdali. A tu jim hlas otpověděl a řka: „Jediného tuto nenie s svým prutem, jemužto má dievka svatá otdána býti.“ To oni uslyševše, na Josefa sě přěptavše, jemu s prutem do chrámu přijíti kázali. A jakž brzo přišel, tak inhed prut jeho vzkvetl a holub z nebes přiletěv, na tom prutu sědl. Po němžto sú všichni poznali, jež zaň jměla dievka svatá otdána býti, jakožto sě jest i stalo, zaň inhed otdána.
Tehda ottad Josef vstav, do města Betléma šel, aby potřěbu k svatebným hodóm připravil. A to sě jest vše tehdy dálo, jakžto jest bylo Duchem svatým pósobeno. Ottad také dievka božie vstavši, s sedmi svými družicěmi do města Nazareta k otci a k mateři do svého domu sě vrátila a tu přěbývajíc bez přestánie v svéj komořici bohu sě modlila a na čas také svatého Písma knihy čtla. A tu sě to dokonalo, co jest bylo přěd věky bohem Otcem zpósobeno, jakžto svaté Písmo píše.
O zvěstování svaté královny, Matky božie
Jakžto svaté Písmo píše, že pro hřiech našie
