Ježíš počal byl prvé kázati než jeho svatý krstitel? Proněžto to svaté Písmo drží i potvrzuje, ež jest náš Spasitel ve třidcát letech kázati počal a divy činiti, jakžto sú svatí evanjelisty a jiní mnozí světí popsali. A v tom času, prvé než došel třidcát let, kak jest náš Spasitel svéj miléj matcě a svatému Ozěpovi posluhoval, slyšěti pokorné i žalostivé jest. V tom chudém domku jedno jich tré bydlilo a každý z nich měl svú komořici. Svatý Ozěp, kmet svatý, svýma rukama, což mohl, v tesařovém řemesle děláše. Z druhé strany Matka božie vážúc a šijíc domovité potřěby, kakžkolivěk chudě dobýváše. Zatiem když hodina přišla k obědu neb k večeři, neměli sluhy jiného, ale Ježíš stolec postavě, ubrus položieše. Zatiem ta zpósobená čelédka, svatá matka s synem a s svatým Ozěpem k stolu spolu sědli a tu skrovně jako chudí, což jměli, pojědli, mezi sebú milostivě pomlúvajíc ne o ješitných věcech, ale slova plná Ducha svatého a múdrosti. Odtad vstanúc, boha pochválili a ze všeho dobrého pokorně poděkovali.
Čtenie, ješto sě Ježíš najprvé světu zjevil
A když Ježíš třidcátého léta došel, přistúpiv k svéj miléj matcě, řekl jí: „Matka milá, čas jest, abych od tebe otejda, boha Otcě mého světu slavně skázal a sě sám světu okázal, neb mi jest mój Otec buoh pro spasenie a pro obrácenie hřiešných dúš na tento svět poslal, protož nezamucij sě, matka má přěmilá, neb sě k tobě skoro vráci.“ A to řek Ježíš, na svú svatú kolenú přěd ní poklek, počě ot nie pokorně otpuščenie bráti. Ana takež v túž hodinu před ním poklekši, žalostivě zaplakavši a jeho mile k sobě přitiskši, k němu řekla: „Synu
