rozuměti dali, ež sú toho nebeského dietěte božstvie s tělesenstvím sjednanie poznavše, jemu k tomu přijednané dary ofěrovali. Potom, jakž praví svaté Čtenie, zjevil sě těm třem svatým králóm anděl boží, jim zapoviedaje, aby sě zasě ku královi Herodovi nevracovali, ale jinú sě cěstú vrátili do své vlasti. Aj kakť sú tito svatí králi prospěli, jehožto mnoho časóv žádali, toho sú divné hvězdy ukázaním nalezli a nalezše, jemu sě s pravú věrú pomodlivše, s ním u věčnéj radosti věky věkóm ostali. Jichžto těla mnoho let v tom kostele, ješto i dnes u Medioláně predikátoři bydlé, jsú hřběla a potom ciesařovým otpuščením do Kolína na Rýn jsú přinesena.
Ež Ježíš ostal u Betlémě
A když sě ti třie svatí králi zasě do svých vlastí byli vrátili, ostala Matka božie s svým svatým děťátkem a svatým Ozěpem v tej peleši podlé jěslí, tu kdež byla porodila. A tak sě někteří nadějí, ež jest svatý Ozěp tu peleš zatvořitú byl učinil. Neb, jakž praví svatý Jeroným, svatý Ozěp tesařového řemesla byl. A jakžto svatý Bernart píše v jednom v svém kázaní O božiem narození, svatý Ozěp, kmet starý, šedivý, často to svaté děťátko na své lóno vezma, mile jemu v oči vhlédajě, k němu sě radoščěmi usmieváše, z toho bohu snažně děkuje, ež jemu ráčil ze všeho světa národa to přěvláščie obdarovánie dáti, ež jeho chtěl za svého pěstúna jmieti.
O úvodě svaté královny
A když podlé Starého zákona ustavenie, jakžto píše svatý Lukáš evanjelista, přišel čtyřidcátý den, tehda Matka božie a svatý Ozěp vzemše děťátko, šli z toho města Betléma za
