patře, mile a pokorně promluvil, všem dobrým skutkóm je uče. A také to slušie znamenati, kak jsú světí apostoli okolo něho sediec, snažně jeho svatých slóv poslúcháchu, v jeho svatú tvář jemu patřiece a, což promluvil, na pamět mile berúce a v jeho přěsladkých sloviech nadhlédajíc sě, v srdci kocháchu. A když jim to slovutné kázanie dospěl, vstav tiše pojide s hory dolóv, s svými apostoly po cěstě jda, s nimi ochotně pomlúvaje, ani za ním okolo něho sě trúce, jako sprostní lidé nic sě nezřiedivše, by točíš za ním šla dva a dva, ale každý z nich, chtě jeho svatá slova lépe slyšeti, k němu sě tisknieše.
Zatiem rozliční lidé své nemocné s sebú vzemše, proti jeho svatéj milosti pokorně vyšli, an všecky uzdravováše. Mezi nimižto jeden malomocný přišed přěd Ježíše, jemu sě pomodlil a řka: „Hospodine, chceš li, móžeš mě zčistiti.“ Tehda Ježíš, ztáhna ruku, dotekl sě jeho a řka: „Chci, buď zdráv.“ A inhed byl očiščen malomocenstvie svého. K němužto Ježíš vecě: „Viz, aby nikomu nepravil, ale šed, ukaž sě kněží a ofěruj ofěru, jakžtotě přikázal Mojžieš jim na svědečstvie.“ A tu, co jest na hořě kázal, toho jest svatými divy potvrdil.
O uzdravení sluhy centurionovy
Mezitiem také v tom městě Kafarnaum byl jest jeden jakžto knieže, o němžto sě zmienije svatého Jana Čtenie, ež jměl pod sebú sto rytieřóv, proněžto latíně slul centurio. Ten jmějieše jednoho sluhu svého nemocného a uslyšav, ano Ježíš rozličné divy činí, zajisté naděje věrú přistúpil k němu, prosě jeho, aby jemu ráčil nemocného sluhu uzdraviti. Jemužto Spasitel otevzkázal
