silné viery, dotad po vodách jako po zemi šel, ale jakž sě brzo u vieře pochybil, tak inhed tonúti počal. Tehda hospodin své svaté ruky jemu podav, řekl: „Malé viery člověče, proč jsi sklesl?“ Utonúti jemu nedal, ale z vody jeho povzdvihl a k apostolóm s ním do lodie vstúpil. Jehožto apostoli přěradostně uzřěvše, s poklonú jemu vítanie dali a tak s ním otpočinuli. Tu slušie každému znamenati, když co na tomto světě protivenstvie trpí, slyšě toto, ano, jakžto sě v svatém Čtení na několiko miestech píše, apostolská lodí často na moři nebezpečně plýtvala, protivné větry jmievala, však nikda neutonula, takež každému ve všech příhodách slušie veždy naději u boze jmieti, jenžto, když ráčí, móž spomoci.
O Nichodemovi
A té noci jeden člověk z licoměrníkóv jménem Nichodemus, knieže židovské, sznamenav divy, ješto toho dne Ježíš v chrámě učinil, přišed v noci k Ježíšovi, k němu řekl: „Rabi, vieme, ež jsi ot boha přišel mistr, nikte nemóž těchto znamení činiti, ješto ty činíš, by nebyl buoh s ním.“ Jemužto otpověděl Ježíš a řka: „Zajisté pravi tobě, nenarodí li sě kto druhé, nemóže viděti královstvie nebeského.“ K němužto vecě Nichodemus: „Kak sě móže člověk opět naroditi, a jsa starý? A zdali móže u břicho matky své opět vníti i naroditi sě?“ K tomu Ježíš otpověděl: „Zajisté pravi tobě, nenarodí li sě kto druhé z vody a z duchu, nemóže vníti v královstvie božie. Co sě jest urodilo z těla, tělo jest, a co sě jest urodilo z duchu, duch jest. Nediv sě, ežť jsem tobě řekl: Musíte sě naroditi podruhé. Duch, kdež chce, vdechne a hlas jeho slyšíš, a nevieš, odkad přichodí a kam chodí. Takež jest
