vzplakala, neb jeho zvlášče milováše. A tak plačíci, k svému synu žalostivě mluvieše a řkúc: „Synu milý, i kak s to přěpustil, aby tvój vláščí sluha tak ohavnú smrtí sšel?“ K nížto Ježíš vecě: „Matko milá, nezamucij sebe, nebť jest tu smrt pro mého boha Otcě a pro pravú pravedlnost trpěl. Neboť nebrání nikteré časy buoh Otec některých svých milých na tomto světě, aby mocně, pro pravdu vítěžiec, v tělesenství sešli, světu slavný příklad ostaviece, na věky s bohem bydlili.“ Potom po některých dnech Ježíš odtad vstav, do Galilejské vlasti sě vrátil.
Ješto Ježíš ustav na cěstě, seděl u studnicě
A když Syn boží z Židovských vlastí do Galilejské sě země vrátil, jda pěš čtrnádste českých mil, jda přěs ten kraj, jenž Samaria slóve, přišed do jednoho města, ješto Sikar slóve, bliz od toho dvořišče, ješto byl dal za otdiel Jákob patriarcha synu svému Jozefovi. Tehda velmi ustav, posadil sě nad jednú studnicí, aby otpočinul. A ta byla Jakuba patriarchy, jížto byl sám učinil. A zatiem apostoli do města šli ztravy kupovat. A když tak Ježíš sám otpočívaje, nad studnicí seděl, přišla jedna po vodu z města. Tehda s ní Spasitel poče mluviti o velikých a znamenitých věcech, jakžto píše svatý Jan evanjelista, a jí sě rozličně dávaje znáti, mezitiem k ní vecě: „Daj mi sě napiti.“ Jemužto ta žena otpovědě a řkúc: „Kak jest to, ež ty, Žid jsa, potřěbuješ napiti sě ote mne, a já jsem žena samaritánská? A Židé neobcijí s naším národem, s Samaritány,“ neb vlášče nepřiezen byla mezi těma národoma, mezi Židy a Samaritány, proněžto spolu neobcováchu. K nížto Ježíš vecě: „By ty věděla dar boží a věděla, kto j ten, jenž u tebe pitie potřebuje,
