Ježíšově a Matky božie, ješto jie vedl svatý Jan
Toho dne veš den v Jeruzalemě byl a tu jemu opět nikte kúska chleba nepodal, kakžkolivěk pravý buoh i pravý člověk bieše, však i hlad i žiezi jeho tělesenstvie trpieše, opět sě večer do Betanie k Martě vrátil. A ež bieše toho dne mnoho pracoval, mluvě, učě, kážě v chrámě božiem, nemocné uzdravuje, o pravdu sě s Židy vadě, veš den ničehož neokusiv, ve mdlobě u Betaní v sien vstúpiv, najprvé k matcě k svéj propovědě: „Zdráva buď, matko milá.“ K němuž matka slziec promluvi a řkúc: „Synu milý jediný, kaké mé zdravie móže býti, ano ty s mé všecko zdravie, a juž sě ote mne dálíš. Neb sem to jistě znamenala i slyšala, ež jest v Jeruzalemě o tobě lest skladena, neboť k tobě Židé nenávist jmají, tvé milosrdie v nemilost obracijí.“ Ježíš k matcě promluvi, tak řka: „Již vidíš, matko milá, ež sě o mně Písmo koná, jakžto prorok David mým duchem prořekl: Darmo sú mne nenáviděli.“ To Matka božie uslyševši, k jeho nohám, žalostivě plačíci, padla. V tu dobu svatá Maří Magdaléna a svatý Jan evanjelista s jinými apostoly přistúpivše, Matku boží s země vzdvihše, s jejie synem k večeři vedú, ana ješče oba biešta vež den nic nejědla. Po tej smutnéj večeři, jakžto staří mistři píší, bohu Otci chválu vzdavše, súkromě sě spolu bravše, věcší stranu té noci zvedešta u milostivém pomluvení. An ji tiš’u božsky těši, vida, ano ji smutek mrtví, a tak řka: „Matko, kak sě velmi mútíš, v skorém časě mě opět slavně v útěšě uzříš.“
