člověk snažně bohu děkovati, ež nás jest ráčil tak svobodně k lacinému trhu provésti, ež za jeden dobrý skutek stokrát viece vezmeme a nadto věčný život jmieti budeme.
O rybnícě, v němžto oběti omýváchu
Potom byl jest jeden stok vod v Jeruzalemě, ten stáše jako rybník, v niejžto vodě omýváchu ovcě, ješto obětovati chtěli. V tom rybnícě, jakžto píší řečščí mistři, bylo uvrženo dřěvo svatého křížě za časóv múdrého Šalomúna. A potom za časóv božieho umučenie nahoru vzplulo. To divné do toho rybníka bylo, ež sstúpě v některé časy v rok anděl, tú vodú hnieše. A v tu hodinu, kterýž nemocný najprvé sě u vodu utekl, ten uzdraven budieše. Proněžto u té vody za obyčej mnoho chudých sediec i ležiec, toho hnutie vody čakáchu. Zatiem mezi jinými nemocnými byl jeden, jehožto byla dna zlámala, nemocen bez dvú čtyřidcěti let, na svém loži, na němžto jeho byli přinesli, ležě čakáše. Jehožto zazřěv milostivý Ježíš, an trudně leží, k němu vecě: „Chceš li zdráv býti?“ Nemocný otpovědě a řka: „Hospodine, nikohož nejmám, když sě voda hne, aby mi pomohl do rybníka. Neb když já, strastný nebožčík, k rybníku sě chci utéci, tehdy sě vždy přěde mnú někto jiný uteče.“ K němužto Ježíš vecě: „Vstaň, vezma lože své, chodiž!“ A inhed ten nemocný byl uzdraven. A to bieše v sobotu, zasvěcený den. Tehdy Židé k tomu uzdravenému řekli: „Však vieš, že dnes sobota jest, nelzě tobě svého ložě nésti.“ K tomu jim otpověděl a řka: „Ten, jenžto mě uzdravil, ten mi jest řekl, vezma lože své, chodiž.“ Tehda jeho Židé otázachu a řkúc: „Který jest to, jenž jest tobě řekl, vezma lože své, chodiž?“
