praví svatý Bernart, chtěl Ježíš s svú milú matkú býti na znamenie i na potvrzenie tohoto stavu svatého manželstva, aby u budúcích časiech za to jistě lidé jměli, ež jest to stav svatý a bohem potvrzený. Na tej také svatbě Syn boží nechtěl sě posaditi na vyšších stolech s movitějšími, ale najníže s sprostnějšími hostmi. A to jest proto učinil, ež jest potom jiné učil i kázal a řka: „Když budeš pozván na svatbu, posaď sě na najnižšiem miestě.“
A potom inhed otobědovavše, vstav s svú milú matkú a s apostoly, provodil ji odtad méně než za míli do města Nazareta, chtě potom inhed zjevně světu sě ohlásiti. A tu sú sě stavili v tom městě, ješto slóve Kafarnaum. A tu několiko dní byvše, šli do města Nazareta. Ó, kak jest to bylo přěkrásné přihlédanie, ano Syn boží s svú milú matkú a s apostoly pěši po cěstě jdú, ano jim Spasitel utěšené pověsti praví, postávajíc na cěstě i často otpočívajíc a nikdy sě jeho svaté řěči naposlúchati nemohúc.
O kázaní Ježíšově na hoře
Potom po některých dnech pozvav Ježíš svých apostolóv přěd sě, ot lidského hluku sě s nimi vzdáliv, na tu horu, ješto slóve Tábor, šel méně než pól míle ot Nazareta. A tu jim mnoho krásného rozumu duchovného zjevil i naučil a tu jim krásné kázanie učinil. Jakžto píše svatý Matěj evanjelista, tu jě také těm svatým blahoslavenstvím, jakož sú v svatém Čtení zřiezena, naučil. Tu jě také naučil o svatéj modlitbě, o póstu i o almužně i o všěch jiných svatostech a tak řka: „Blažení sú chudí duchem, točíš jížto nic protivného duši jmieti nechtie, a to, což jmají, to pro buoh vzdávají, neb jich jest nebeské královstvie. Blažení
