městóm zvěstovati královstvie nebeské.“ I tak i kázáše, učě po školách židovských.
Čtenie o lodičcě Ježíšově
Potom po některých časiech, jakžto píše svatý Matěj evanjelista, vstúpiv Ježíš do jedné lodičky s svými svatými apostoly a tu sě posadiv, svú svatú hlavu na kraj té lodičky položiv, usnul. Neb pro jeho veliké na modlitbách bedlstvie a pro práci, jížto v rozličných miestech kážě učieše, často jeho sen trápieše. A když tak sedě spal, veliká sě búřě na vodách vztrhla tak, ež sě apostoli utonutie bojiechu. Avšak nesmějiechu jeho ubuditi, ale juž sě velmi vzhrozivše, ubudichu jeho a řkúc: „Hospodine, rač pomoci, neboť večas zahynem.“ Tehda Syn boží vstav, počě jě z jich nedóvěřenie tresktati, točíš z toho nedómysla, ež jmajíc s sebú Spasitele, báli sě zahynúti. A zatiem Spasitel přikáza větróm a moři a inhed ta búře přěstala. A tomu sě lidé podivichu, řkúce: „Kaký jest toto, ež moře a větrové poslušni jsú jeho?“
Tu slušie znamenati, ež sú mnozí křesťané, ež když co nadlúzě trpie na světě, mnie, by na ně hospodin jako spě nic netbal, an o nás vždy svým nebeským činem snažnost jmá. A protož slušie všem lidem u pravéj vieřě do božie pomoci nikda sě nerozpakovati, ale vždy ot jeho svaté milosti pomoci čakati.
O dvú běsníkú, z nichžto Jesus diábly vyhnal
A když odtad Ježíš přěpluv do jedné vlasti jménem Genezarenorum, utkala jeho dva běsníky, vyšedše z umrlčích rovóv, lítá velmi tak, ež nikte tady strachy nesmějieše jíti, neb v takých často rádi diábli bydlé, aby lidi děsili. I zavolachu a řkúce: „Co nám a tobě, Ježíši, Synu
