zavolali pozvaných na svatbu, nechtěli přijíti. A opět poslal druhé sluhy své a řka: Rcěte pozvaným, aj toť sem juž oběd připravil a všecko jest připraveno, juž poďte na svatbu. Tehda oni zameškali, i šel některý z nich do své vsi, někteří lecikam na svú potřěbu, ale někteří jemše sluhy jeho a mnozě jě haněvše zbili. To král když uslyšal, poslav svých lidí zástupy a ty vražedlníky uratil a jich města sžeh. I řekl svým sluhám: Svatba jest připravena, ale tí, jíž byli pozváni, nebyli dóstojni. A protož jděte v súhrady a kteréžkoli naleznete, pozovte na svatbu. To sluhy učinichu, vyšedše v cěsty, sebrali všecky, kteréž nalésti mohli, zlé i dobré, i naplnila sě jest ta svatba hostí. Tehda král všed, aby ohlédal své hosti, uzřěl jednoho člověka, an nejmá na sobě rúcha svatebného. Tehdy král k němu vecě: Přieteli, proč jsi sěm přišel, nejmajě na sobě rúcha svatebného? Tehda on omlče. Tehdy král vecě k svým sluhám: Sviežíce jemu rucě a nohy, uvrztež jej v temnicě, tu kdež pláč a zubóv skřípěnie, neb mnoho jest pozvaných, ale málo zvolených.“
Evanjelium: Mistře, to viemy, ež jsi spravedlný
Tehda ti jistí licoměrníci chtiec Ježíše v řěči lstivě popásti, to jemu otázanie učinichu a řkúc: „Mistře, to viemy, ež jsi spravedlný a cěstu boží v spravedlnosti učíš a nenie tobě péčě o ničemž a netbáš, kto kterého dóstojenstvie jest, točíš movitým neb chudým, všem pravdu mluviti smieš. Pověz nám, co sě tobě zdá, jest li s právem ciesařovi úroční dan dáti?“ Tiem činem svój úmysl zavržěvše, mezi sebú řkúc: „Die li, ež slušie platiti,
