z přědpeklé veda?“ Jimžto hospodin otpověděl a řka: „Já sem, jenžto pravedlnost mluvím, aj toť k vám přišel.“ Druhé otázali vyšší anjeli a řkúc: „Proč jest črveno rúcho tvé jako těch, jížto lisicí dávie?“ Jimžto hospodin odpověděl a řka: „Lisici sem sám tlačil.“ Neb jest hospodin jměl rúcho očrveněné, točíš tělo své svaté jeho svatú krví pro všě hřiešné okrvavené. Neb jakž praví svatý Beda: „Král nebeský jest se všemi jiezvami na nebesa vstúpil, jěžto rány nic jemu nevadie, ale jako sluneční poprslci sě od něho stkvie. Jichžto ran až do dne súdného chová, aby to ti, jíž budú božie milosti odlúčeni, zjevně vidúc, správné své otsúzenie poznali, a dobří vidúc, kak jsú milosrdně vykúpeni, bohu na věky děkovali.“ Amen.
Tuto sě čte o světie Trojici a o svatém Duše
Dávných mudrcóv jest pověděnie, ež nic bludnějšieho nenie, než tu drzost v srdci jmieti, ktož chce všeho rozumem jieti, jehožto ižádní rozumy obklíčiti nemohú. O tom pravie všickni světí mistři, ež což jest o světie Trojici psáno, to jest výše všeho světa rozumu, ani o tom mohú příklady přirození býti, ani sě čím přirozeným móž dolíčiti, ani smysly ohraditi, jediné věrú s pravým srdcem v duši schrániti. Neb ta přěvysoká trojnost, kak sě v sobě trojí, kak li sě v sobě sjednává i kterým li činem syn od otcě a duch od otcě a od syna pocházie, kakžkolivěk o tom mistři píší, však o tom nikda nekonají, ale vždy divně boží moci ostavují, to vždy u pravéj vieřě držiece, ež Otec, Syn, svatý Duch jest vše jeden hospodin. Avšakž dalekými činy pod pokrytím zjevení rozličných skrzě
