hřiešníkóm, jížto jsú sě propadli, než tomu městu. Aj toť já vás šeli jakžto ovčičky mezi vlky, a protož buďtež múdři jako hadové a sprostni jako holubi.“ To jest tak rozuměno, ež had jmá od přirozenie svú divnú povahu, vie v svój čas, kdy čeho pozbývati a kdy sě na jěvo ukázati. „Ostřiehajte sě ot lidí, nebo vás proradie v svých sbořiech a budú vás bičovati v svých školách a budete vozeni přěd rozličné súdcě i přěd krále pro mě. A když sě to vám přihodí, ež tak budete stavováni, v ta doba nemyslte, kterým činem nebo co jim otpoviedajíc s nimi mluviti, točíš na to péče nejmějte. Neb vám v tu hodinu bohem bude dáno, co budete mluviti. Nebo vy nejste, ješto mluvíte, ale jest duch otcě vašeho, jenžto z vás mluví. I budete v nenávisti lidem pro mé jmě. A ktož přětrpí až do skonánie, ten spasen bude. A když vás budú nenáviděti v kterém městě, a vy jděte do jiného. A nebojte sě těch, jížto tělo zabíjejí, ale duše nemohú zabiti. Ale bojte sě toho, jenžto móže i duši i tělo na věky zatratiti.“ A když tu řeč Ježíš domluvi, přikáza jim, aby šli odtad kázat a učit po rozličných městech.
O svatém Janu, ješto byl u vězení
Potom po malých dnech, jakžto píše svatý Matěj a svatý Lukáš evanjelista, když svatý Jan, krstitel boží, byl v okovách a králem Herodem pro pravedlné tresktánie v žalář vsazen, chtě tomu svatý Jan, aby jeho mlazší učenníci Ježíše poznajíc, po něm šli. Poslal jě k Spasitelovi tiem úmyslem, aby, uslyšiec jeho svatá slova a uzřiec jeho svaté skutky, v jeho sě milosti zažhli. Tehda oni vstavše, k Ježíšovi šli a poselstvie, jakž byl svatý Jan rozkázal,
