tento svět, nikda sě nezasmál a řka: „Jakž mi dáno tam viděti hřiešných duší hrozné přěbývanie, tak mi v srdce viec nevende žádné zasmienie. A také sě proto nemohu smieti, neb sem zkusil, kak jest těžko umřieti.“ Tu Judáš o té masti vlití záviščěmi vrtráše a řka: „Čemu jest ta mast ve ztrátu? Lépe by bylo prodavše, chudým dáti.“ O tom píše svatý Augustin a řka: „Ne pro chudé to, Judáši, mluvíš, ale ež sě s zlodějstvem, obec krada, nevěrně obchodíš. To s tu inhed pro tu ztrátu obmyslil, kak by proradě svého mistra, té škody nabyl. Čemuť jest tak nebezpřěmná nemilost? Však to obecným příkladem vidíš, když sě cizí psi na tvého psíka řítie, byl by velmi nemilostivý, by ho běžav neobránil a nad ním sě neslitoval. Prokletý Judáši, na to hlédáš očima, andeť na tvého milého mistra, Jesu Krista, židovské starosty, mistři i jiní licoměrníci, lstivě sě smluvivše, nevražie, o jeho smrti hlédají, pročež tak milostivého mistra svého nebráníš, ale radějí o jeho smrti jednáš i pósobíš?“
Tuto Židé radu brali, chtiec Lazařě zahubiti
Zatiem počechu kněžie židovská mysliti, kak by Lazařě zabili, neb mnozí proň od židovské viery odstúpajíc, na křesťanskú sě vieru obracováchu i věřili v Ježíše. Proněžto licoměrníci řekli sami k sobě: „Vidíte, ež nic neprospievámy, aj toť vešken svět po něm jde.“ A biechu někteří z pohanóv, jíž biechu přišli, aby sě pomodlili na hodech. A ti přistúpivše k svatému Filipovi, jenž byl z toho města Betsaida z Galilejské vlasti, i počechu jeho prositi a řkúc: „Pane, chtěli bychom rádi Ježíše viděti.“ Tehdy svatý Filip přišed
