rytieřuov udatných. A tak hnav k hluku, kterýž se brojieše okolo krále Kastora, velikú silú a mocí bojuje, hluk rozrazi, tepa, raně i porážeje, a tak bratra svého vysvobodi z jich rukú.
Pak král Polux, v náramné horlivosti hna na jednoho Trojánského, Eliach jménem, sebrav své všecky síly, raniv jej smrtedlně, s koně jej srazi. Ten Eliach bieše syn krále kartaginenského a sestřenec krále Lamendonta, z jeho sestry vlastnie narozený. A to vida Lamendon král, velice splaka, sestřence svého přehanebné smrti jeho želeje. Jsa u velikých tesknostech, své všecky v žalosti napomíná, aby na pomstu jeho sestřence myslí zmužilú povstali. A když zatrúbi v svú trúbu, tehdy hned na sedm tisíc rytieřóv sta před ním, a jeho rozkázaním hnavše proti Řekóm, nelítostivě je tepiechu, raniec mnohé, zmordovachu udatnýma rukama, takže musichu Řekové před Trojánskými utiekati, kteréžto ústavně stihajíc, tepiechu je až do končin břehuov.
A v ta doby byl by král Lamendon konečně svítězil. Ale že zatiem král Telamon, král Peleus, Jason a Herkuleš do města Truoje úkladně vtekli a vskočili a všecky muže silnějšie v něm zbili, a osadivše město Truoji králem Telamonem, i strojichu se k boji svým Řekóm na pomoc.
Mezi tiem jeden z Truoje, jsa náramně raněn, přihna k svému králi, jemužto v sloviech plačtivých a tesklivých vypravil dobytie i zkaženie jeho města trojánského od Řekuov, nepřátel jeho. Uslyšav to král Lamendon, tesklivě poče vzdychati a plakati. Tehdy trúbením své trúby svolav své všecky, nechav Řekuov na břehu již jakožto přemožených, i táhne v rychlosti k městu. A když bieše nedaleko odjel od nich s svým vojskem, uzře z daleka veliký diel nepřátel svých jedúc z města a že kvapie proti němu bojovně v rotách lidu rytieřského. A ohled se za se, i uzře, ano vojska řečská, od něho přemožená, po něm pospiechají. Lekl se velmi i nevědieše, co by měl učiniti, jsa mezi nepřátely silně s obú stran obklíčen. Co dále? Poče se boj přehrozně lítý, ale ovšem nerovný, nebo Řekové daleko byli Trojánské přesilnili množstvím lidu svého. I padáchu Trojánští, raněni jsúc i zbiti.
A vtom bez meškánie přitěže Herkuleš, muž udatný, s přielišnú silú rytieřóv svých, sedě na silném oři, kropéřem přikrytém. Ranami smrtedlnými lidi porážieše a hluky rytieřské silné rozrážieše, hubě silně Trojánské. A když jeho moci nemožiechu snésti Trojánští, s cesty jemu vyhybujíc a na zemi padajíc, zahubeni sú. Potom zazřev krále Lamendonta, hněvivě se proti němu zdviže, a jej uchopiv, i zabi, a sťav hlavu s těla jeho, vrže ji s hrdostí mezi své. A to vidúce Trojánští, plakáchu, jsúc zbaveni svého krále ukrutnú smrtí, pro kterúžto smrt žádná naděje nebieše jim zuostavena, aby k svým ženám a statkóm mohli býti do města navráceni; aniž čijí, by kam měli útočiště aneb pomoc od koho kterú nalézti. A tak padajíce,
