rovného žádajíc nemohli obdržeti. A tak, jestliže bychom pak, svého mstiece bezprávie, Trojánské všecky zbili a jich město obořili a ženy jich pohaněli i dcery a je u věčnú službu podrobili, nižádný nám nebude moci porokovati spravedlivě. Protož srozumějte, ačť se líbí, ať podlé napomínanie mého k němu bude posláno.“
A když to povědě král Agamenon, někteří k tomu nepřistúpichu hrdí, ale druzí toho velmi pochválichu. A naposledy všickni jednostajně svolichu, aby o to byl obeslán král Priamus. A ihned krále Diomeda a krále Ulixa vyslachu a oni o poledni přijědechu do Troje, neb za těch časóv měli sú plnú svobodu i bezpečnost poslové s obú stranú beze všech slibuov. A všedše na dvuor králóv, i vjidechu na sien jeho. I diviechu se převelmi sieni jeho, že tak výborným diela mistrovstvím, tak draze a tak pevně i vysoce jest vzdělána se vším dvorem. A tu uzřechu vprostřed sieni strom, řemeslnú vtipností učiněný z čistého zlata, dvanádcte loktuov zvýši a jako mocné ratiště oblý a tlustý, jehožto ratolesti široce vuokol mnoho sieni zaměstknachu a těch ratolestí diel z zlata a diel bieše z střiebra stvořeno a též jich listie a kvietie a mezi nimi mnoho ovotce z drahého kamenie stvořeného a to se stkvějieše převýbornú krású. A tak tomu stromu dlúho se dívavše, s mnohým dvořan provázením vjidechu do pokoje králova, kdežto v množství slavném urozených lidí sedieše. A nepozdravivše jeho, ani jemu které poctivosti učinivše, než proti němu se usadivše, takto Ulixes vece k králi Priamovi a řka: „Králi Priame, nediv se tomu, žeť sme tebe, všedše k tobě, nepozdravili, nebo tebe máme za hlavnieho nepřietele, a nepřietel nemáť žádati nepřieteli zdravie. Král Agamenon, jehož my jsme poslové, posieláť k tobě, aby královnu Elenu, z jeho královstvie mocí a násilím vzatú, navrátil jejiemu králi Menelaovi a škody těžké, kteréž sú Řekóm učiněny skrze Parida, syna tvého, aby jim hned nahradil vedlé jich vuole. A to učiníš li, zdravě zdravé rady poživeš, pakli snad pohrdáš to učiniti, tehdy sám spatř, kterak veliké věci zlé k tobě i tvým všem konečně jsú příštie, nebo ty nešťastnú smrtí zahyneš a všickni tvoji ukrutnú smrtí sejdú a toto tvé město ušlechtilé všecko bude obořeno.“
Ale král Priamus, srozuměv řeči Ulixově, nečekav řádného rozmýšlenie, takto odpovědě: „Ulixe, pravení slov tvých velmi se divím! Neb ode mne to chcete mieti, což by na krále již
