Mníte, byť slibové bohuov věrných na vás se nezměnili, když byšte, jich jsúce vděčni, rychle ruce své k dielu přiložili, a strachť jest, byšte svým váhaním jako nevděční přiezni bohuov nepotratili, aby slibuov svých libých v protivné vám neobrátili, neboť jim velice nelibo jest nevděčenstvie. Protož zrušte váhanie svá, odvěžte lodie od břehuov, a vyzdvihnúce jich plátna na výsost, rychle proti nepřátelóm vašim cestu svú s přiezní bohuov počněte činiti statečně, abyšte slibuov bohových skuoře a šťastně dosáhli.“ A tak Kalkas, tajný zrádce trojánský, řeč svú skona. A Řekové, srozuměvše řeči jeho, pochválichu jie.
A tu hned král Agamenon trubači ohlási, aby všickni zhuoru byli a na své lodie vstúpili; a tak od Atén toho města odtrhnú a na vysoké moře vzplynú v povolném povětří. A když ještě nebiechu od Aten patnádste honóv odplynuli, tehdy naručest jasné povětřie v temné a nočnie mrákoty se proměni a tiché povětřie v hlučný vietr se obráti, z něhož by blýskanie i hromobitie přehrozné a búře po všem moři, takže vlny jakožto hory veliké sem i tam počechu se váleti a zmietati náramně lodími. Dšťové lijaví ústavně počechu jíti, pro něžto strach na všecky přehrozný připade, když se viděchu v takém nebezpečenství smrti ovšem posazené. Ale ten Kalkas, chytřec veliký, mezi většími a staršími zprávcemi lidu řečského povědě a řka: „Viem za jisté, proč se jest vztrhlo takové povětřie! Nebo Diana, ta bohyně, ta se jest z toho rozhněvala, že tací králi, tak slavní, mocní, múdří jsúce i bohatí, u atenského města stavivše se, i neučinili jí hodné oběti na svém odtrhnutí.“
I poradi králi Agamenovi, aby se všemi lodími k ostrovu řečenému kázal přistati a tu v chrámě, jenž se Dianě klanějí, aby král Agamenon sám svú rukú za vešken lid vojenský jí vzácnú obět obětoval. „Nebo kdyžť ona bude ukrocena, všeckuť búři staví a čas libý ku plavení našemu zpuosobí.“ A vtom bez meškánie král Agamenon káza k ostrovu řečenému všem připlúti, a vystúpiv naručest z lodie, jide do chrámu Diany a nábožným srdcem učini jí drahú obět. A hned ta přehrozná búře pominu i nasta všady jasné povětřie a tak potichnuchu mořské vody a lodiem chutné cesty zpuosobichu. A tak hvězdáři dospělí i dnes pravie, že Diana, totiž Měsiec, jest paní vod i cest, takže puosobí zčastné púti putujícím, když vedlé běhu přirozeného čas jeho nastane ku panování, a zvláště když jest v domu desátém nebo dvadcátém
