proti mně a mým ústavně bojují. Neb to viem, že vy všichni starší těchto vojsk vašich řeckých velikú bezumností a bláznovstvím jste zmámeni, přijemše na se to břiemě, jímžto bez pochyby konečně budete zdáveni. A tohoť sem jist, že ty dřieve umřeš ukrutně, nežliť svítězí nade mnú meč tvój. Pakli máš tu smělost, že mníš, by měl mě přemoci, zpuosob, ať k tomu králi všickni i kniežata vaši svolé a toho jistotu učinie, abychva my dva toliko spolu bila se; a jestliže by ty mě přemohl, tehdy aby moji roditelé, bratřie i přietelé tohoto i všech našich království mocně tobě a Řekóm ihned postúpili a na púšť se se všemi brali. A toť tobě ujistím pevným zaručením, přísahami i zástavníky. A tak, učiníš li to, netoliko sobě, ale i všech úžitek veliký zístěš a pokoj vašim všem učiníš věčný. Pakli by mně událo se tě přemoci, spuosobiž toliko to, ať všecka vojska řecká z země našie vytrhnú a nás u pokoji bez nesnází a škod zuostavie.“
K těm slovóm Hektorovým Achiles, vešken hněvem jsa zahřien, a pot se s něho štědře vylévati poče a k tomu bití směle svoli, a přistúpiv k Hektorovi, postavi se k tomu vesele a Hektor to s velikú žádostí přije, čije sílu i udatnost svú. Ale král Agamenon, uslyšav o to ryk hlučný, se mnohými králi řeckými do stanu Achilova jidechu, a svolav hned staršie z vojsk, počechu o to mluviti. Tehdy všichni jednostajně odmlúvají, nechtiec k tomu bití svoliti, k čemu se jest Achiles vydal, neporadiv se o to, aniž se jim zdálo podobné, aby chtěli tak velikú věc příhodě poručiti a tolik králuov, kniežat, vévod i lidí život i smrt na jednoho rytieře štěstie neb neštěstí zavěsiti. A též Trojánští nechtie k té bitvě svoliti, kromě samého krále Priama, kterýžto jist bieše silú i hrdinstvem Hektora, že by jemu to snadno bylo jednoho rytieře ubiti, jenž jest na tisíc rytieřuov ubíjel v jednom boji. Ale že král k obecné vuoli i radě vždy rád přistupoval…
A tak Hektor, požehnav Řekuov, do města se navráti.
Pak Troilus zvěděv, že král Priamus přidal svú vuoli, aby Briseida byla propuštěna a otci navrácena, jenžto ji přielišnú láskú a srdečně i věrně, ale mladě milováše, jmě toho žalost náramnú. Kvielí a pláče ústavně, aniž chce přijieti utěšenie. Briseida též nic méně nemilováše Troila, aniž co méně jmějieše žalosti o to, že má otci navrácena býti. A protož kvielí a pláče ústavně a tak štědře slzy vylévá z svých očí, že všecko rúcho spředu od hrdla až doluv tak mokro bylo, že by z něho vodu štědře vyždímal; nehty svými líce své zdrásala a své zlaté vlasy zkostrbativši rváše s hlavy, rozpomínajíc
