milost boží viděli, však abychte poznali, že jest on pravý buoh, poprosím jeho, aby jim ráčil zdravie dáti.“ A hned ta všechna těla vstachu a svatý Jiří káza sě jim křstíti. Tehda ti králové a jiní mnozí lidé ten div uzřevše, u boha uvěřichu a mnozí sě hned pokřtichu. Opět jej sám buoh učstil, že jeho v žaláři navščievil a ten hřebík, kteříž jemu byl skrze hlavu probit, vyňal a uzdravil jej a u vieře jeho potvrdil. Také učstil jej buoh, že jej uslyšal v jeho prosbě, že když jej chtiechu stieti, tehdy klek i zvola k hospodinu a řka: „Mój milý pane Jezukriste, prosím tebe, aby mú duši přijal k svéj milosti, a ktož bude pamatovati mé muky a mne nazývati, aby jej ráčil uslyšati.“ Tehda hned hlas z nebes jemu vece: „Ó, mój milý sluho, ve všem si uslyšán.“ A tak stěchu jemu jeho svatú hlavu a duši vzechu svatí anjelé i neséchu ji do nebeského královstvie. Jehož nám etc.cizojazyčný text
Adalberticizojazyčný text
Vidi alterum angelum descendentem de celo amictum nube, et iris in capite eius, et facies eius sicut sol.cizojazyčný text Tato slova píše svatý Jan v Tajnici a řka: „Viděl sem druhého anjela sstúpivše s nebes, oděného oblakem, a duha na jeho hlavě a tvář jeho jako slunce.“ V těch sloviech máme trojí věc znamenati o svatém Vojtěchu. Najprvé jeho svatý život, že jej nazývá anjelem. Druhé jeho odplatu, kteráž sě skrze duhu znamenává. Třetie jeho milost, kterúž nám dává, jako slunce světlost.
O prvém znamenajte, že svatý Vojtěch přirovnává sě k anjelu pro trojí věc. Najprvé, jakož anjel jest čistého přirozenie a nikdy nehřeší ani muož hřešiti. Druhé, že anjel jest boží posel, že zvěstuje lidem boží poselstvie. Takéž svatý Vojtěch čistotu držal na svém těle do svéj smrti a zvěstoval lidem božie slovo a obraňuje nás od našich nepřátel. První anjel českéj země byl svatý Václav a druhý svatý Vojtěch, ta sta dva českú zemi osvietila a bránie jie a opravují ji. Jakož sě čte o nem, že byl z Libice rodem, syn Slavníkóv, a jeho mátě slula Střezimila, i chtěli jej k světu obrátiti, ale buoh jej nemocí navščievil. Ani bojiece sě, by neumřel, obětovachu jej svatéj královně, a hned by zdráv. I dachu jej do školy, a žáčkové, hrajíce s ním, z klamu postrčichu jím na jednu děvečku, a on hned poče plakati. I otázachu jeho: „Proč pláčeš?“ An vece a řka: „Nebo sem již ztratil své panenstvo a čistotu, kterúž jsem slíbil bohu a svatéj Mařie.“ Málo jest takých Vojtěchuo, ješto by čistotu držali. Na znamenie jeho velikéj čistoty čte sě o nem, že když bieše zabit svatý Vojtěch, tehdy jeden pústeník uzře, ano dvě prostěradle byli anjelé s nebes snesli i obinuchu v ní duši jeho i vzechu ji do nebes, protože jest anjelský život vedl čistoty chovajě. Nebo v těle býti, protiv tělu čistotu jmieti nenie lidský život, ale anjelský, protož jest
