„Ó, zlí a nevěrní rádće, odstupte ode mne, neb toto mého těla mučenie jest méj duše utěšenie.“ I vece Olibriovi: „Pse nestydlavý, zde na mém těle moc máš, ale duše mé chová král nebeský.“ Tehdy král pláčem zavrže svú tvář, aby nehleděl na tak veliké krveprolitie i káza ji sníti s pranéře a v žalář vsaditi. A když ona v žaláři sedieše, poče prositi boha, aby jie ukázal jejie nepřietele, s kým by mohla bojovati tělestně. A hned jeden veliký drak zjeviv se jie i pohlti ji, ana požehnavši sě svatým křížem, pomodli sě bohu a hned sě ten drak na dvé rozpade, ana beze všeho úraza z neho vynide. Opět zlý duch učiniv sě krásným panicem, poče jie mluviti, chtě ji od jejie čsti odvésti. I ona jej za vrch popadši, udeři jím o zemi i vstúpi jemu nohú na hrdlo i vece jemu: „Poddaj sě, nevěrný črte, křechkéj dievce.“ I črt zvola a řka: „Ó, svatá Margreto, poddávámť sě tobě.“ I ona jemu vece: „Pověz mi, proč tak velmi křesťanuov lákáš a jich vždy velmi pokúšieš?“ A črt vece: „Přirozená nenávist jest mezi námi a mezi lidmi spravedlnými, že vidímy, ani jdú na naše miesto do nebes, kteréž sme my ztratili a nemóžem jeho zasě dobyti.“ A když jie to povědě, hned jej ona pusti. A nazajtřie káza ji Olibrius přivésti před sě i vece jie: „Raziť, modl sě ještě mým bohóm.“ A když to nerodě učiniti, tehdy ji káza za ruce pověsiti a tělo jejie pochodněmi páliti a potom ji káza vsaditi v kád plnú vody vrúcie, aby jie věcší muka byla a věcší bolest. A v ta doby sě země potřese a ona z téj muky bez úrazu vynide. Tehdy pět tisíc lida na vieru sě obráti a pro boží jmě dachu sobě hlavy stínati. Bojě sě král, aby sě viece lidí na vieru neobrátilo, odsúdi ji i káza ji na popravu vésti a hlavu jie káza stieti. Tehdy svatá Margreta poklekši, poče boha prositi za své služebníky i za služebniće i za své obětníky a řkúći: „Mój milý choti, Jezukriste, prosi tebe, rač dáti mým služebníkóm, čsož budú ve jmě mé na tvé milosti žádati. A také prosím tebe, kteráž koli žena při své práći bude mú pomoc nazývati, rač jie ze všie núze pomoći a dobrý plod dáti.“ A když dokona tu modlitvu, hned přijide hlas z nebe a řka: „Má milá choti, čsos prosila, ve všems uslyšána.“ Tehdy stiechu jie svatú hlavu. A tak jest korunu přijala mučedlníkovú, a tak jest ukázáno, že jest měla mnoho protivenstvie a protože jest krále Olibria přemohla i jeho lidi i črty a smrt pro buoh přijala a svú krev pro vieru křesťanskú prolila. Proto jest ten drahý poklad svéj čistoty schovala, kterúž jest sobě kúpila králevstvie nebeské. Jehož mně etc.cizojazyčný text
In Divisione apostolorumcizojazyčný text
Celi ennarrant gloriam Dei etc.cizojazyčný text Tato slova píše svatý David v Žaltáři, chvále úřad svatých apoštoluo, jich jest dnes rozeslánie, a řka: „Nebesa vypravují chválu boží.“ V těch sloviech máme znamenati trojí věc. Najprvé jich, svatých apoštoluo, dóstojenstvie. Druhé jich úřad kázanie. Třetie boží chválu.
O prvém znamenajte, že svatých apoštoluo jest veliké dóstojenstvie, že jě nazývá nebesy, a to pro trojí věc. Prvé svatí apoštolové přirovnávají sě k nebesóm, nebo jakož nebesa dávají nám déšč a rosu, jímž zplozují všechnu zemi, takéž svatí apoštolové dávají nám rosu ducha svatého a posielají nám déšč milosti božie a zplozují zemi v dobrých skutciech, točiž hřiešná srdce na pravú ćestu napravují. Prosme jich, ať nám pošlí ducha svatého.
Druhé, jakož nebesa sú velmi povýšena nade vše stvořenie, však sě zdají, by na zemi ležala a země sě dotýkala, takéž svatí apoštolové, jakž koli jsú povýšeni nade všichny svaté svým velikým duostojenstvím,
