sedmi smrtedlných hřiechuo, kteří tito jsú: pýcha, závist, lenost, lakomstvie, hněv, lakota, točiž obžerstvie, těch jest sedm panoší diáblových jímati duše lidské. O těch sě čte v Králevých knihách, že král Saul poslal své špehaře, aby Davida popadli. David sě miení silný, jako by řekl „silný“, a znamenává křesťana, kteréhož Saul, točiž diábel, přípravú svých špehařuo, točiž sedm smrtedlných hřiechuo, usiluje a velí jieti. Druhé diábel jímá dušě v smilstvě kochánie, když koli věrný člověk bude pokušován od diábla a skrze zlé duchy, a doňovadž nepovolí a nekochá sě v těch hřiešiech, dotud nebude jat. A jakž povolí a v kochánie sě udeří, inhed jat bude v ruce diábelské. A protož svatý Dobeš napomíná nás a řka: „Po vše své dni měj boha na paměti a varuj sě, aby hřiechu nepovolil.“ Třetie diábel svieže duše skrze hřiechuo dopuščenie, nebo hřiechové sú okovy dušě a řetězi diábelští, jimiž hřiešné vieže. Čtvrté črt hřiešného vsadí v žalář skrze hřiechuo obyčej, nebo čímž se hřiech viece plodí, tiem sě hřiešní tvrdie, hřiešní držie pod diábelskú moćí. Páté črt stíná hřiešného skrze zúfanie. Když hřiešník, znamenajě množstvie svých hřiechuov i zúfá, nechtě sě káti ani jich ostati ani bohu dosti za ně učiniti. Jakož praví múdrý Šalomún: „Když příde hřiešný u pozorování svých hřiechuov, hned zúfá a potupí sě jako Kain svého bratra zabiv, nechtěl sě bohu pokořiti a řka: Věcší má zlost, než tvá milost.“ Takéž sě čte uo Herodovi, že král Herod, jev skrze zemi bratra svého Filipa, smluvil sě s jeho ženú, aby hned, jakž by sě vrátil, zahnal od sebe svú králevnu a pojal ženu Filipovu; a tak učini. A uzřev to svatý Jan, křstitel boží, poče krále Heroda tresktati a řka: „Vrať ženu bratru svému Filipovi.“ Herod sě velmi svatého Jana bojieše, vida jej, člověka spravedlivého a svatého, i ostřieháše sě jeho a poslúchajě jeho, mnoho činieše poslušenstvie. A rád jeho poslúcháše, avšak téj ženy nápravú káza jej jieti a v žalář vsaditi. A tu zamysliv sobě hody i káza jej stieti. Potom ten jistý král Herod jat byl a na púšč vyveden a tam hladem umořen. A ta jistá žena Herodova hlavu svatého Jana v rukú držéći i lajieše jie a řkúći: „Mluviž, čsos dřéve mluvila.“ Tehdy ta hlava božím přepuščením podu jie mezi oči, až hned zdeše a jejie dsi sě propade. A pak již všech tré jsú [v]text doplněný editorem horúćiem pekle. Poprosme krále nebeského a svatého Jana, aby nás uchoval toho vězenie diábelského a ostřiehl nás ode všeho zlého a dovedl našě dušě do králevstvie nebeského, jehož etc.cizojazyčný text
Felicis et Adaucticizojazyčný text
Iusti epulentur, et exultent in conspectu Dei, et delectentur in leticia etc.cizojazyčný text Tato slova píše svatý David v Žaltáři, a ta sě tak vykládají: „Spravedlní budú sě radovati a kochati na božím obezření.“ V těch sloviech sě znamenává trojie radost, již sú měli svatí, Sčastný a Sbožný, od boha.
Prvé veselé duchovnie. Druhé radost srdečnú jsú měli, že jsú byli velikéj moci, že sú pohanstvu kázali a jě divy velikými na vieru obraťovali a mnoho jich křstili, slepé osvěcujíće, nemocné uzdravujíće, mrtvé vzkřišujíće, chudé obohacujíce. Jakož sě čte, když diesta ráno na poklonu, tehda jedna vdova, majíc čtvero dietek, poče jich prositi, aby ji ráčili něčím obdařiti a řkúci: „Nemám s dietkami kusa chleba na svém bydle.“ Tehdy svatý Sčastný jie vece: „Ženo, di domuo s dietkami, nalezneš dosti.“ A když ona domuo přijide, naleze svój domek pln všeho dobrého
