neboť ižádné věci buoh nepřijímá tak milostivě jako almužnu.“ Také jest sám ukázal, když jemu otec a máti odemřeli, velikého zbožie i mysli, aby to vše obrátil na boží chválu. Tehdy jeden člověk jmějieše tři dcery a těch požívati mysléše a po jich sě hřiechu obchoditi. A když to svatý Mikuláš zvědě, užase sě a téj noci kru zlatta anebo hrúdu zlatta jemu oknem uvrže do jeho domu. A ten chudý člověk vstav ráno, to zlatto naleze a bohu poděkova a první dseru vyda. Po malém času opět jemu tolikéž zlatta vrže, an to nalez i vece: „Bych věděl, kdo mi to zlatto dal, chtěl bych jemu rád slúžiti.“ Třetie svatý Mikuláš přišed, vrže jemu zlatto. An hned vyběch, uzře jej a pozna svatého Mikulášě, pad k jeho nohám, poděkova jemu. An jeho prosi, aby naň toho žádnému nepoviedal. Zajisté byl jest velmě milostivý, když jest chudým tak mnoho zlatta dával. Sedmý byl den ustavičnost v dobrých skutciech do svéj smrti, že jest cesty božie střiehl a nesstúpil s nie. Protož sě jest líbil bohu, že jej sám buoh učil jako svého přietele a poslal jemu anjely, aby jemu posluhovali při jeho smrti a jeho duši vzeli s velikú radostí do nebeského královstvie, aby sě naplnilo proročstvie Isaiášovo, jenž řekl: „Hory a skalé budú zpievati bohu chválu a vše dřievie bude plesati spolu rukama.“ Skrzě hory znamenávají sě horní anjelé anebo svrchní anjelé a skrze skály menší anjelé a skrze dřievie dušě svaté, ti všichni radovali sú sě, když jsú nesli anjelé duši svatého Mikulášě a s veselím ji přijali do královstvie nebeského. Prosme svatého Mikulášě, ať ráčí za nás orodovati před králem nebeským.
De sancta Lucia etc.cizojazyčný text
Mulierem fortem quis inveniet etc.cizojazyčný text Tato slova píše múdrý Šalomún a řka: „Kto nalezne silnú ženu?“ Jakž koli král Šalomún za svého života nenalezl ženy silné, však toho času milostivého nalezena jest tato svatá dievka Lucia, od niež sú mnohé ženy vzaly příklad dobrý. Neb jest ona tak silná byla, že jest přemohla rozkošě hřiechuo a násilé svých nepřátel a ukrutnost rozličných múk.
Prvé přemohla jest rozkoši hřiechuo, točiž lakomstvie, smilstvie, pýchu. Lakomstvie jest přemohla skrzě sčedrost, takže své vše zbožie chudým rozdala. Jakož sě čte o nie, že jest byla šlechtićieho rodu. A když ji chtieše máti za muž dáti, ana jie vece: „Prosi tebe, milá matko, aby nikdy přede mnú muže nemenovala, a čsož by po mně chtěla dáti věna, to chudým rozdaj.“ I mátě jie vece: „Po méj smrti dávaj chudým, čsož chtěš.“ I ona vece: „Po smrti chtěš teprú dáti, když s sebú nebudeš moci vzieti. Daj radějši za svého zdravie a budeš mieti odplatu od krále nebeského.“ A tak s mateřiným povolením prodavši vše, čsož měla, i rozdala chudým. A proto jmá poklad věčný v nebesiech, Jezukrista, syna božieho, a bezpečna jest před zloději pekelnými.
Druhé přemohla jest smilstvo svú čistotú. Jakož řekla svatá Jahata: „Sestro milá, Lucia, učinilas bohu milý přiebytek v svém panenství a chrám duchu svatému“, že jest byla čistá dievka i na těle i na duši.
Třetie jest přemohla pýchu svú pokorú. Jakož sě čte o nie, když Paschasius, knieže pohanské, pozva jie do chrámu, vole sě jie modlám klaněti, ana k tomu odpovědě velmě múdře. I on vece: „Přestanú tvá slova, přídeš na muky.“ Ana vece: „Božieho slova přestati nemohu.“ I on vece: „Tehdys ty
