nohama ustyde a jie ničs neožže. A když ten jistý ćiesař Jindřich umřel, bieše tehdy mnozí črté přes jednoho pústeníka chýše letiechu. I pústeník jednoho črta otáza, čso by to bylo, i on vece: „Tma smy, točiž deset tisíc nás črtuo letí po duši ćiesařovu.“ Tehda pústeník zakle jej, aby sě zasě vrátil a pověděl jemu, kterak sě jim tam zvede. A když sě vrátichu, tehda ten črt tomu pústeníku vece: „Ničs smy tam nezískali, neb když jeho zlé skutky položichu na váhy i dobré, tehda on, pečený Vavřinec, přinese zlattý hrnec a položi na váhy. A tak nás všech s jeho zlými skutky převáži, a já hněvy utržech jedno ucho tomu hrnci“, a to jest vrhl jemu i odjide. A ten hrnec zlattý mienil kalich, ješto byl ten ćiesař učinil na čest svatému Vavřinći a pro velikost byle jemu dvě uši učiněny. Tehdy ten pústeník šel do Říma i naleze ćiesaře mrtva, a to papeži povědě a da jemu to ucho od kalicha toho. Opět sě čte, že jeden farář v Římě chtě popraviti kostela svatého Vavřince i svola mnoho dělníkuov. A když se jemu ztravy nedosta, poprosi boha a svatého Vavřince i vzhlede do peci, ano málo chleba, že by ledva za dva dni bylo těm dělníkóm. A když ten chléb z peći vybrachu, přispoři jeho milý svatý Vavřinec, že sú jeho měli dosti za deset dní. Poprosmy jeho milosti, ať nám přispoří našich dobrých skutkuov i duchovních i tělestných a také ať nám uprosí zdravie a chřiechóm odpuščenie a potom nebeské královstvie.
De Assumpcionecizojazyčný text [Marie]text doplněný editorem[1188]na marginu zapsáno mladší rukou: W niębowzięcie N. M. P.
Que est ista que ascendit de deserto, deliciis affluens, innixa super dilectum suum?cizojazyčný text Tato slova píše múdrý Šalomún v knichách, ješto slovú Piesni od piesní, a takto sě česky vykládají: „Ó, která jest tato, jenž vstupuje s téjto púšče, všech rozkoší naplněná, držéci se svého syna milého?“ To jest múdrý Šalomún převěděl duchem svatým před mnoha let, kterak syn boží jako dnešní den učstil matku svú podlé běha tohoto světa. Neb když který pútník anebo pústeník v ćizí zemi v neznáméj přijat bude do hospody a míle čsten bude, ten nemóž toho zapomenúti, by toho dobrým nezpomínal a nezaplatil svému hospodáři, ktyž by k nemu také přišel. A takéž syn boží ktyž z nebeskéj stolice přišed k svatéj Mařie, prosil hospodu po poslu Gabrielovi, jenž přišed k nie, zbuzováše ji k milosrdenství, aby dobrotivě přijala pútníka, syna božieho, z nebeskéj vlasti a řka: „Zdráva, Maria, milosti plná“, jako by řekl: „Buď milosti plná, neb jest buoh s tebú a chtě buoh v tvém domu přebývati.“ Uslyšavši ta slova, že pútník z dalekéj vlasti prosí hospody u nie, vzdvihši svoje ruce a oči do nebe i vece: „Aj, já sem sluha boží, staň mi se podlé slova tvého.“ Jako by řekla: „Toho pútníka velikého a čstného ráda přijímám.“ A hned syn boží počal sě v jejiem životě duchem svatým a pravý člověk. A netolik přijala jej dobrotivě do svého domu, ale když jej porodila bez bolesti, krmila jej a chovala jej jako matka svého milého syna; jenž téj milosti a toho dobrého činěnie matky svéj nemohl zapomenúti. A zajisté nikakež, když jest on sám buoh kázal milovati své nepřátely a jim dobře činiti, mnohem viece přátely a své dobrodiećie. A protož, že svatá Maří dóstojná matka byla, jej
