buoh.“ Ana jemu vece: „Já sem božie sluha.“ A pro to trojie vítězstvie měla jest trojí dar od boha. Prvé, že jest nazvána boží chrám, druhé slúp rajský, třetie, že má korunu královstvie nebeského. O prvém praví svatý Pavel: „Ktož v čistotě přebývá, ten jest chrám ducha svatého.“ O druhém zpievámy o nie takto: „Tvrdý slúp jsi, svatá Lucia, boží chot.“ O třetiem čteme dnes: „Všickna osada tebe čaká, aby skrze tě vzala královstvie nebeské.“
Druhé byla jest silná, že jest přemohla násilé nepřátel svých, a tak jest přemohla trojé nepřátely, točižto tělo své a svět a zlého ducha. Tělo jest přemohla, že jemu nechtěla v ničem povoliti. Také svět přemohla, když jest toho Paschasia a jiné své milovníky přemohla tak mdlá dievka. Jako Jidita zabila Olofarna, takéž ona svět přemohla. Také přemohla jest diábla chytrého, jenž přelstil jest Evu. Čso k tomu v súdný den silní mužie dějí, kteříž jsú sě dali oklamati diáblu chytrému.
Třetie jest byla silná, že jest přemohla všeckny muky, nebo zlost lidská ztratila jest moc trhání, oheň ztratil moc žžení a meč ztratil moc sečení a smrt ztratila jest moc zabití. Prvé lidé a volové ztratili moc tažení, že když Paschasius nemože jie připraviti, by sě modlám jich modlila, svolav své rytieře a panošě, vece jim: „Jděte a učiňte nad ní tryzn, ažť duše zbude. A když oni pojemše ji, neséchu ji do čsného domu, a tu svatý duch učini ji tak ćežku, že jí nemože ižádný hnúti. Tehdy Paschasius posla tisíc mužuo a káza jie nohy a ruce svázati a tam ji táhnúti, avšak jí nemožechu hnúti. Rozhněvav sě, káza oheň veliký učiniti a ji okolo zažéći a smolu a oheň na ni vrúćí léti. A když jie ten oheň neuškodi, uzřevše to jejie nepřietelé, přiběžechu, jeden prokla jie hrdlo mečem, avšak pro to řeči neztrati ani jí možechu s miesta pohnúti aniž dušě pusti, donidž nepřija všie svatosti. A tak vše zlé přemohši, duši pusti a dojide do královstvie nebeského etc.cizojazyčný text
De sancto Thomacizojazyčný text
Qui manet in me, et ego in eo, hic fert fructum multum etc.cizojazyčný text Tato slova píše svatý Jan evanjelista, a ta jest pověděl syn boží a řka: „Ktož ve mně bývá a já v nem, ten nese mnohý užitek.“ Jakž koli byla sú ta slova pověděna a dána všem apoštolóm a všem věrným, avšak zvláště móžeme jě přirovnati k svatému Tómě. A znamenati máme, že svatý Tóma trojí věcí přebýval jest v hospodinu, točižto celú věrú a nábožným poslušenstvím a svrchovanú milostí.
Prvé byl jest u bozě plnú věrú a celú, že jest nazýval syna božieho pravým bohem a pravým člověkem, když jest řekl „buoh mój, pán mój“, jako by řekl „buoh mój, jenž mě stvořil, a pán mój, jenž mě vykúpil“. Nebo když sě syn boží vstav z mrtvých bieše ukázal apoštolóm, ani počechu to jemu rozprávěti a řkúce: „Viděli sme hospodina, a tys nebyl s námi.“ Tehdy svatý Tóma nerodi jim věřiti a řka: „Až jedno uzřím v jeho rukú rány a v nohách a ztáhnu ruku v jeho bok, žádnému neuvěřím, by on z mrtvých vstal.“ Tehdy osmý den opět sě zjevi král nebeský apoštolóm i vece svatému Tómě: „Ohledaj mé rány a svá dva prsty vlož u mój bok a uvěř.“ A hned svatý Tóma vece „buoh mój a pán mój“. Ješče viece, že jest měl celú vieru, ukázáno jest netoliko řečí, ale čtverú věćí. Prvé, že jeho vieru sám buoh chválil
