jsú měli tři neviny: tělestnú, usty a srdcem. Tělestnú sú nevinu měli, že jsú žádného hřiechu nepoznali, usty žádného falšě neplodili ani křivdy mluvili a na srdći sú zlosti neměli, protož jsú bez viny před bohem a bez poskvrny, nebo jakož poskvrna zkazí tvář, takéž hřiech duši zkazí před bohem. A protož ktož chtie s svatými mládenći býti, musie své hřiechy s sebe smýti. Jakož v starém zákoně byli učinili kropědlnići pod chrámem a okolo zrcadl nalépali, aby každý dřéve, než by do chrámu všel, v zracadlo sě vhlédl a umyl sě, aby čistě do chrámu všel. Takéž my, jdúce do nebeského chrámu, máme své svědomie opatřiti a svatú sě zpovědí omýti a pokáním očistiti, abychom mohli dojíti do královstvie nebeského, jehož nám. Tito svatí mládenći sú na veliké milosti před bohem, že jsú vždy při nem, kamž koli sě obrátí. A ktož jich den uctí, ten bude mieti sčestie na dětech a neuzří žádné žalosti nad svými dětmi. Protož uctěm jě a prosmy jich, ať etc.cizojazyčný text
De sancto Thomacizojazyčný text
Sacerdos magnus, qui unctus est oleo, moriatur in lege etc.cizojazyčný text Tato slova psána jsú v Starém zákoně, že byl buoh přikázal, když by biskup umřel, aby všechni psanci a ztracenci navrátěni byli k milosti. Nebo to sám buoh pověděl a řka: „Když kněz veliký, jenž jest mazán olejem, umře v zákoně, tehdy dajte milost ztratěným.“ V těch sloviech máme znamenati dvojí věc. Prvé jeho svatý stav, druhé jeho umučenie.
Prvé sě znamenává jeho stav, že jest svatý Tóma velikého dóstojenství, že jest biskup a veliké milosti a moci, že byl pomocník a veliký svatý, že byl svatým olejem mazán. Najprvé byl kněz a nadto biskup, jenž jest velikého dóstojenství. Jakož sě čte v Starém zákoně, že samému biskupu a knězi byla poručena všichna svatost, jenž prvé sě jměl sám posvětiti dřéve, než přišel k svatosti. Opět bylo biskupu poručeno, aby lidem kázal a je zákonu učil a obit bral a za lidi boha prosil a bohu slúžil. O tom sě čte, že buoh řekl Aaronovi biskupovi: „Přistup k oltářovi a obětuj za sě a za své lidi, neboť jest tobě dána milost ode mne, aby nosil před mě lidské hřiechy a jim milost u mne uprosil.“ A to jest svatý Tóma činil, že sě sám najprvé posvětil, postě sě a v žíni chodě a čstně sě obierajě, káže božie slovo, uče lidi křesťanské vieře a obětujě za sě a za své lidi. Druhé znamenává sě jeho moc, že byl velikéj moci, že zajisté svú mocí stvořenie obrátil v stvořitele, točiž chléb a víno v tělo božie, jehož anjelóm nenie póžćeno. Opět velikú moc jměl, že duši v hřiešiech umřelú obživoval, zpoviedaje a rozhřešujě a pokánie dávaje. Opět věcšie moći byl nad kniežaty i nad krále, kteříž mají moc nad tělem, ale on jměl moc i nad tělem i nad duší. Jakož syn boží řekl a řka: „Čsož sviežete na zemi, bude svázáno i na nebi.“ Třetie sě znamenává jeho svatost, že jest mazán svatým olejem, a ten má trojí věc, že vonie a krmí a uzdravuje. Též jměl svatý Tóma na sobě, že byl vonný dobrým přebývaním a lidi krmil svým kázaním
