by nás zbavil všeho zlého a dovedl nás do královstvie nebeského etc.cizojazyčný text
Katherinecizojazyčný text
Mulier amicta sole, et luna sub pedibus eius, et in capite eius corona duodecim stellarum.cizojazyčný text Tato slova píše svatý Jan evanjelista v Tajnići a řka: „Viděl sem dievku oděnú sluncem a měsiec pod jejiema nohama a na jejie hlavě koruna bieše ze dvanásti hvězd.“ V těch sloviech svatý Jan ukazuje, jaký stav měla svatá Kateřina, jaký dóm, jaké rúcho, jaký věnec. Prvé ukazuje jejie stav dievčí. A blaze jemu, ktož ten stav zvolí sobě, neb jest to najlepší stav. Nebo jest trojí stav na světě. Prvý hřiešných, a ten jest zlý. Druhý kajíćích lidí, a ten jest dobrý. Třetí čistý beze všech hřiechuo, a ten jest stav najlepší. V tom stavě byla svatá Kateřina.
Druhé ukazuje duom jejie, že viděl ji v nebesiech. Blaze tomu, ktož má duom na nebi, neb ač jest ona byla tělem na zemi, však jest byla myslí na nebi vidúci, že pták jest dotud bezpečen, dokud jest na povětří, a jakž na zemi sletí, tak popaden bude. A to jest ten dobrý duom a bezpečný na nebi, jehož my na světě nemóžem mieti.
Třetie ukazuje rúcho jejie a řka: „Bieše sluncem oděná, protož sě nebojí zimy pekelnéj.“
Čtvrté vypravuje jejie věnec a řka: „Měla korunu ze dvanásti hvězd“, točiž dvanáste radostí nebeských, jako jiní svatí. Prvá radost jest, že anjelé ji nosie do nebes. Druhá, že sě nebojie svěcského hubenstvie. Třetie, že koruny neztratí. Čtvrtá vidúc nad nepřáteli víćestvie. Pátá, že jsú zbaveni muky pekelné. Šestá, že sú vzdáleni od hřiešných. Sedmá, že viecs neztratie královstvie nebeského. Osmá radost, že vidie nebeský přiebytek. Devátá, že mají tovařistvo svaté. Desátá od těla a od dušě a slavenie. Jedenástá, že vidie božie ćelesenstvie. Dvanástá, že jsú jisti, že viecs božie milosti neztratie.
O prvém znamenajte, že tato svatá dievka trojí věc měla v svém svatém stavě, točiž múdrost, sílu a čistotu.
Prvé měla jest múdrost. Jakož sě čte o nie, že byla velmi učená a dospělá v hádaní, že přehádala ćiesaře a padesát mistruo. O tom sě čte, když ćiesař Maxencius bieše svolal do Alexandrie chudé i bohaté a všem sě kázal modlám klaněti a křesťany káza velmi mučiti. Tehdy svatá Kateřina, bieše v osminásti letech, uslyšavši piesni před modlami a řvanie skota, posla tam posla, čso by to bylo. A když jie posel povědě, že křesťany hubie, požehnavši sě svatým křížem, hned tam jide a mnohé křesťany uzře, odvracijíće sě na pohanskú vieru. S velikú žalostí jide před ćiesaře, porokujíći jemu a řkúći: „Proč sě diáblóm klanieš a křesťany hubíš?“ A dosvědči jemu, že všichny modly jeho jsú diábli pekelní. Ćiesař podivi sě jejie múdrosti, ničs jie neumě odpověděti i káza jie v svéj sieni strážným chovati. Potom vece jie: „Dřéve sem slyšal tvú múdrost a divil sem sě tvéj krási, ale pro oběti židovské a muky křesťanské nemohl sem tvé řeči rozuměti. Pověz mi najprvé, která jsi a čí jsi a odkud jsi.“ A ona vece: „Já sem Kateřina, dsera krále Kostova, a jak sem koli k drahému rúchu přirozena a múdrostí učena, však sem to vše pro buoh opustila a Jezukristu sem sě poručila, neb jest on pravý syn boží a jiného boha nenie.“ A ćiesař vece: „Jest li to tak, tehda vešken svět blúdí.“ Uzřev, že jie nemóž žádnú řečí ostati, posla po mistry, slibuje jie velmě darovati. A tak přibra sě padesát mistruo velmi učených i tázachu: „Čso
