znamenajte, že jich jest radost věčná pro trojí věc. Prvé miestem, druhé lidem, třetie panstvím. Prvé jich radost jest věčná, že sú na věčném miestě, ješto nikdy nezhyne ani sě kdy s koná, ale věčně bude. Druhé bydlem, že jich dušě budú v nebeskéj radosti, a ta nikdy nezhyne. A ta radost jest beze všie zlosti i beze všie tesknosti. Třetie jich radost jest věčná panstvím, neb jich pán, král nebeský, jest věčný bez počátka, jenž vida těchto svatých deset tisíc rytieřuo vítězstvie, pojal jě k sobě a pasoval jě druhé a dal jim věčnú korunu a odplatu v nebesiech, protože jsú proň bojovali na zemi, že sú svítězili na tomto světě nad svým tělem i nad zlým duchem. Jakož praví svatý Jan v Tajnići: „Ktož svítězí nad svými nepřáteli zde na světě, toho buoh obraduje v nebesiech.“ A protože sú tito svatí rytieřové svítězili, vzali jsú věčnú radost v nebeském králevství. Jehož mně i vám dopomáhaj etc.cizojazyčný text
Iohannis Babtistecizojazyčný text
Elizabet uxor tua pariet tibi filium, et vocabis nomen eius Iohannes, et Spiritu sancto replebitur adhuc ex utero matris suae, et multi in nativitate euis gaudebunt etc.cizojazyčný text Tato slova píše svatý Lukáš v dnešním čtení, a ta jest pověděl anjel Gabriel, poslaný od boha k svatému Zachařovi biskupovi, zvěstujě jemu narozenie svatého Jana, božieho křstitele, a řka: „Elžpěta, žena tvá, porodí tobě syna, a přezděješ jemu méno Jan, a ducha svatého bude naplněn ješče z života matky svéj a mnozí sě budú radovati na jeho narození.“ V těch sloviech móžem čtveru věc znamenati. Prvé, že anjel zvěstoval jeho narozenie. Druhé, že jemu méno pověděl. Třetie jeho svatost ukazuje a řka: „Mnozí sě radovati budú jeho narození“, svatého Jana.
O prvém máme znamenati, že anjel zvěstoval narozenie svatého Jana, a to ukázal velmi divně pro čtveru věc, které sú byly na něm proti čtveru nedostatku, ješto mievá každý člověk při svém narození. Prvé, že každé dietě urodí sě nečisté a v hřieších, že ižádný neurodí sě čistě bez hřiechu, ale všickni sú synové hněvu božieho. A to jakož praví svatý Pavel: „A ten hněv ukazuje na dětech, kteříž bez svatého křstu mrú, že jsú odlúčeny od božie tváři, a to proto, že jsú sě v hřiechu počaly.“ Druhé, že každé dietě urodí sě nemúdré a nerozumné. Jakož praví múdrý Šalomún: „Bláznovstvie jest přivázáno na srdći dětinném.“ Neb tak jsú nemúdré dietky zmladu, že by Českú zemi daly za jablko, nebo nevie, ké je zlé a ké dobré. Třetie, že každé dietě narodí sě mdlé a nemocné, že sobě samo nemóže pomoći. Jakož pověděl král Saul Davidovi: „Dietěs, nemóžeš bojovati s tímto obrem.“ Čtvrté, že každé dietě narodí sě v pláći a v žalosti, že jakž sě urodí, tak hned zpláče. Toho čtvera nedostatku zlého to dietě svatý Jan byl zbaven, neb proti prvniemu narodil sě čistý a svatý, že dřéve byl svat, než sě narodil. A to jemu sám buoh pověděl po Jeremiášovi a řka: „Dřéve než sem tě stvořil, znal sem tě, a dřéve, než si sě narodil, posvětil sem tě.“
Druhé protiv neumělosti měl svrchovanú múdrost, že, ješče jsa v životě matky svéj, poznal jest syna božieho a svéj matce jej ukázal. Neb ktyž bieše svatá Maří přišla k svatéj Elšpětě radujíći sě, že jest počala svatého Jana, hned svatý Jan přijal míle syna božieho, jehož země a nebe svěće ješče nevědělo. Toho svatý Jan poznal ješče v životě svatéj Mařie. Proto svatý Jan byl své matky dřéve učedlník, než syn boží, a dřéve ji učil, než sě narodil.
Třetie proti mdlobě měl jest velikú sílu, že hned zmladu šel na púšč, a tam v trpení přebýval. hledajte divné síly toho dítěte, že za duom měl púšči, za čeled a za tovařišstvovařišstvotowarzyzſtwo
