črtuov posadil a obsedl a držal viece než pět ćisíc let. Potom buoh, chtě dobyti svého hradu, oblekl sě v tělo a narodil sě svaté Mařie i přistúpil k hradu, kteříž byl diábel sedmi zdmi, točiž sedmi smrtedlnými hřiechy, obklíčil. Tu jest hospodin postavil tento řebřík, točiž svatý kříž, a na ten kříž vstúpiv, mužsky bojoval, že mnohé přećežké rány tu trpěl viece než tisíce rán, jedno korunu trnovú, tolikéž v rukú a tolikéž v nohách skrze řebříky a na všem těle bičováním. A tu byl tak silně raněn, že Isaiáš uzřev jej, zvola a řka: „Od pát až do vrchu nenie na nem zdravého miesta.“ A ten boj tak se velmi rozmohl, že, stojě na tom řebříće, umřel, a s ním stáše dvanáste kniežat, točiž apoštoluo. Svatý Pavel tu tak silně bojoval, až by sťat, svatý Petr a svatý Ondřej na kříži pověšeni, svatý Bartoloměj odřien etc.cizojazyčný text A tak jest zlezl ten hrad a dobyl jeho a obsadil, když jest vstal z mrtvých a vstúpil před peklo a svaté otce vyvedl z pekelného bydla. Toť jest ten řebřík Jakubuov, jehož výsost nebe doséháše a sám jej buoh držieše proto, aby všeckni, kteříž sě jeho držie, přitaženi by byli do nebes. Jakož sě dnes o tom zpievá: „Toť jest ten řebřík všech hřiešných, po němž mají vníti do nebeského královstvie.“ Jehož mně i vám dopomáhaj etc.cizojazyčný text
Ludmille sanctecizojazyčný text
Fortitudo et decor indumentum euis, et ridebit in die nowissimo.cizojazyčný text Tato slova píše král Šalomón a řka: „Síla a krása oděv jejie a smáti sě bude v súdný den anebo u poslední den.“ V těch sloviech máme znamenati dvojí věc. Prvé jejie okrášlenie. Druhé jejie obdarovánie.
Prvé znamenajte, že svatá Lidmila okrášlena byla dvojí věcí, točiž silú a krású. Silú byla okrášlena, že v ženském národě tak svítězilá nebyla, na svém těle nechtiec ižádné rozkoši tohoto světa, nad světem, že božie služby hledala a sbožie nežádala. Takéž svítězila nad diáblem, když jest křesťanskú vieru plodila a pohanskú tupila a nadto do smrti za vieru bojovala. A tak Šalomúna oklamala, jenž byl pověděl a řka: „Kto ženu silnú nalezne?“ Ale svatá Lidmila silna byla u vieře božie. Jakož sě čte, když Bořivoj, český vévoda, slúžieše králi Svatoplukovi moravskému i jede k jeho dvoru do Moravy i pokřsti sě, přijev Bořivoj, káza svú ženu Lidmilu pokřstiti. A hned svatá Lidmila by plna ducha svatého a by tak nábožna, tak pokorna, chudým, pracným velmi pomocna. Kostely stavichu u Praze a veliké almužny činichu. A mějieše svatá Lidmila tři syny. A když Bořivoj, jejie muž, s světa snide, by Zbyhněv, syn jejie, vévodú. Ale ten brzo umře, i zvolichu jejieho syna druhého ménem Vratislav, jenž poje ženu pohanku ménem Drahomír, a ta jmějieše dva syny, svatého Václava a Boleslava. A když Vratislav umře, zvolichu svatého Václava a dachu jej svaté Lidmile v opravu, protože ješče mlád bieše. Tehdy svatá Lidmila s svatým Václavem vieru křesťanskú plodista. Ale Drahomíř, máti svatého Václava, vieru pohanskú plodieše a křesťany velmi hubieše a Boleslava k tomu připravováše a svatéj Lidmile smrtí hrozieše. Avšak ona na to ničs netbáše, ale vždy snažně bohu slúžieše. Také byla ozdobena krású, točiž dobrými skutky, nebo všech cností bieše plna. Jakož sě čte, čsož Drahomíř zkazieše kosteluo, to ona vše opravovala, svatá Lidmila, chudým pomáháše a kněží velmi plodieše. Z toho jie Drahomíř velmi
