za lidi boha prosil. Takéž syn boží jest byl biskup všeho křesťanstva, jenž jest kázal, na tomto světě chodě, uče lid bohu slúžiti a ukazuje jim ćestu do královstvie nebeského. A sám sě obětoval bohu otci na svatém kříži za našě hřiechy, prosě otce svého za ny. Třetí byl Jezus učedlník, jenž učil lidi bohu slúžiti, a mistr veliký u múdrosti. Takéž syn boží mistr veliký nebeský všie múdrostí naplněn, jenž jest učil lidi božie kázanie držeti a boží vóli plniti. Prosme jeho, by nás naučil dobře činiti a zlého ostati. To méno Jezus znamenává sě spasitel, nebo jest skroze ně spasen vešken národ lidský, i my úfáme, že skroze nen spaseni býti máme. Prosme jeho milosti, by našě duše ráčil spasiti.
Skroze to méno trojé věc děje sě na světě. Prvé nebeské královstvie sě odmyká, jako praví svatý Pavel a řka: „Tím ménem Jezus máme sobě nebeské královstvie odevřieti a odemknúti.“ Druhé to jméno Jezus peklo zamyká, že když je pojmenují, črté sě třasú, a to jest ukázáno, že jsú apoštolé tím jménem črty vyhonili. Třetie, že to jméno nemocné uzdravuje, jakož sú apoštolé ve jmě Jezukrista slepé osvěcovali a nemocné uzdravovali a mrtvé křiesili. Protož to jméno svaté máme čstíti, kolikrát je slyšíme menujíc, tolikrát máme pokleknúti, nebo skrzě ně máme dojíti do nebeského královstvie etc.cizojazyčný text
Ephifaniacizojazyčný text
Vidimus stellam eius in oriente, et venimus cum muneribus adorare Dominum etc.cizojazyčný text Tato slova píše svatý Matěj v dnešním čtení, a ta jsú pověděli třie králi a řkúce: „Viděli sme hvězdu jeho na vzchod slunce a přišli sme s dary klaněti sě jemu.“ Dnes pamatujem trojí hod. Prvé, tří králuov, ješto sú byli přijeli z dalekých vlastí s dary k synu božiemu. Druhé, hod pamatujem božieho křšćenie. Třetí, z vody víno obrátěnie.
Prvý hod byl jest ve čtrnásti dnech po božiem narození, o tom sě čte, když třie králi hvězdáři uzřechu krásnú noc a jasnú, nadějíće sě něčso divného na hvězdách viděti, ležiechu na jedné hoře. A když by o puolnoci, v tu hodinu, ješto sě syn boží narodil, zjevi se jim světlá hvězda. A uzřevše ji i vecechu: „Toť jest znamenie velikého krále narozenie, poďmy a hledajmy jeho a obětujme jemu zlatto, kadidlo a myrru.“ A hned vstavše jedechu do židovstva, že jich prorok pohanský ménem Balám byl řekl a řka: „Vynde hvězda z Jakubova plodu.“ A tak přijedechu do Jeruzaléma i počechu sě ptáti, kde jest, ješto sě narodil král židovský. Uslyšav to král Herod, smúti sě velmě a svola biskupy a mudrće židovské, poče ptáti, kte sě má Kristus naroditi. Ani jemu pověděchu a řkúce: „Tak máme psáno, že u Betlehemě.“ A hned král Herod povolav těch tří králóv, otáza jich, které sú znamenie viděli. Ani vecechu: „Viděli smy hvězdu, již tomu dvanáste dní.“ A tak pusti jě do Betlehema a prosi jich, když to dietě naleznú, aby jemu pověděli, slibujě sě jemu také pokloniti. A když vyjedechu z Jeruzaléma, hned uzřechu hvězdu a jedechu za ní až do Betléma, a nad kterémž domem stáše, v ten duom šedše, nalezechu syna božieho s jeho matkú.
