v městě u Formanie. I odpočinu tu za sedm dní a anjelé jemu slúžiechu a jiesti jemu nosiechu a ode všeho lého jeho ostřéháchu. A tu jsa svatý Erazim poče prositi boha, aby jej již k sobě ráčil přijieti. A své sluhy bohu poruči, prosě, aby byli všeho zlého zbaveni a dobrého naplněni, hned hlas z nebes jemu vece: „Poď ke mně, odpočiň se mnú, ve všems uslyšán.“ Vzhléd nahoru svatý Erazim, uzře koronu nebeskú i nakloni svú hlavu i vece: „Bože milý, tobě porúčeji duši svú.“ A hned pusti dušičku a anjelé vzemše ji, neséchu do nebeského králevstvie. A tak boží moćí svítězil jest na diáblem a obráněn jest ode všeho zlého. Prosme svatého Erazima, ať nám uprosí u boha zdravie a sčestie a vše dobré a zbaví nás všeho zlého, chudoby tělestnéj, hanby světskéj, smrti věčnéj i všech nepřátel vidomých i nevidomých. A potom našě dušě dovede do nebeského královstvie. Jehož mně i vám dopomáhaj etc.cizojazyčný text
Sermo Dominicicizojazyčný text
Ante translacionem habuit testamentum Enoch placuisse Domino.cizojazyčný text Tato slova píše svatý Pavel a řka: „Před přenesením Enoch měl ustavenie, že byl sě slíbil hospodinu.“ Ta slova móžem dnes přirovnati k svatému Dominikovi, jehož dnes světíme přenesenie, a v těch sloviech přirovnává jej k Enochovi pro trojí věc. Prvé jménem, druhé přenesením, třetie chválením.
O prvém znamenajte, že Enoch Adamuo vnuk byl velmě spravedlný a nábožný, a proto jej buoh s tohoto světa vzal a přinesl jej do rájě, a tam jest ješče i dnes živ, jenž má s Anćikristem bojovati před súdným dnem. Enoch, to jméno vypravuje sě, jako by řekl „chodí s bohem“, a tiem sě přirovnává k nemu svatý Dominik. Neb jedni lidé chodie proti buohu, a ti sú milovníći tohoto světa. Jakož praví svatý Jakub: „Ktož svět miluje, ten jest boží nepřietel.“ Druzí chodie před buohem, a ti sú rozkošní, ješto nechtie pro buoh mieti ižádného utrpenie na svém těle. Třetí chodie po bohu, a ti sú kajíćí, ješto činie pokánie svým hřiechóm. Čtvrtie chodí s bohem, a ti jsú nevinní, ješto v čistotě přebývají a chovají sě smrtedlných hřiechuo. Ale svatý Dominik nechodil jest protiv bohu, neb jest zhrzel tento svět i vše zbožie. Také nechodil jest před bohem, neb sě jest rozkoši varoval a nikdy masa nejedl, jakož i dnes jeho bratřie ćiniti mají. Ale chodil jest po bohu skrze utrpenie od svéj mladosti, jakož sě čte o nem, když bieše v sedmi letech, hned nechtieše na loži léhati, ale na holéj zemi. Jakož svatý Mikuláš zamladu sě postil a sušil své tělo a na každú noc třikrát sě řetězem bil. Prvú ránu sobě dal za všechny před sě, druhú za hřiešné, aby jim buoh hřiechy odpustil, a třetí za dušičky. A když bieše přijel do jednoho města i poče kázati božie vieru kacieřóm, ani na to nedbáchu, i on ćelý puost suši sě k vodě a k hlebu a léháše na holéj zemi. Uzřevše to kaćieři, tiem příkladem obrátichu sě spěšě na vieru křesťanskú, než kázaním. Takéť jest chodil s bohem, že jest v čistoće přebýval až do svéj smrti a žádného sě chřiecha smrtedlného nedopustil, proto sě jest buohu líbil.
A také sě jest zvláště buohu líbil pro trojí věc. Prvé pro vieru, že jest sílil a plodil vieru křesťanskú a s kaćieři o ni bojoval. Jakož sě čte, když sě s kaćieři hádáše a jě velmě přemáháše, tehdy posla jim list, na němž bylo o božie vieře psáno. Ani sediechu okolo ohně i oni ten list uzřechu a uvržechu jej na oheň, avšak neshoře a skoći z uohně třikrát. A tu jeden rytieř mezi nimi bieše, jenž na ně
