a uzdravoval nemocné svým náboženstvím. Jakož sě čte o něm, že od své mladosti čistotu držal a chudé krmil a jich nohy umýval. Jeho svatost svidčila jest smrt, jakož sě čte, před jeho umučením umřev jeden jinoch, třetí den ožil i rozprávěl a řka: „Byl sem vzat do nebes a tu sem viděl mezi apoštoly prázdnú stolići. A když otázach, čie to stolice má býti, anjel vece: Svatému Tómě, vašemu biskupu.“
Opět jeho svatost svědčili sú anjelé, že když bieše umřel kniežě, zpieváchu jemu mši zádušní, hned dva anjeli přiletěvše, začasta mši od mučedlníkuov a řkúce: „Veseliti sě bude spravedlný, nebo jest jeho dušě v nebeském království.“ Opět svatá královna svědćí to, že když jeden kněz slúžieše mši na každý den od svaté královny, tehda svatý Tóma rozhněva sě naň a poče sě modliti svaté Mařie. A hned svatá Maří zjevi sě jemu a řkúći: „Jdi k arćibiskupovi, k svatému Tómě, a řci jemu takto: Poslalať mě ta k tobě, pro niž žíni nosíš na sobě a ščetku na chřebtě, aby mne nechal.“ An hned přižehna jemu, aby viecs svatéj královně slúžil.
Třetie znamenává sě jeho umučenie, že jest musil jíti z svéj země od svého biskupstvie ode všeho, čsož jest měl, a jeho přátely zahnali. Jakož sě čte, když práva kostelnieho bránieše a královi angličskému nechtieše na zlých skutciech povoliti, král sě rozhněvav, odje jemu biskupstvie a jeho přátely z země vyhna i jej také vypudi. An jide do Říma a tu za krále a za své lidi boha prosi. Tu sě jemu anjel zjevi a káza sě jemu vrátiti, aby spieše k bohu přišel. A když by po sedmi letech, vráti sě na svú stolići. A když nechtě králi v ničem přivoliti, tehdy rytieři odění k nemu přijidechu a počechu sě naň ptáti, an vyběh, k nim vece: „Jáť sem teď, čso chtěte?“ A oni vecechu: „Přišli smy, abychom tě zabili.“ An jim vece: „Já pro buoh a pro pravdu hotov sem umřieti. Když mne hledáte, kazuji vám pod kletvú, abychte jiným ničse nečinili.“ Tu poručiv bohu svú duši a svatéj královně a svatému Dionýzi, kleče, ani jeho svatú hlavu meči zsečechu a jeho duši anjelé vzechu do nebeského královstvie Jehož etc.cizojazyčný text
Sermo Silvestricizojazyčný text
Honora medicum propter necessitatem.cizojazyčný text Tato slova píše Šalomún, vele nám svatého Silvestra čstíti a řka: „Cti lékaře pro potřebu.“ V těch sloviech máme dvojí věc znamenati. Prvé naše potřebie, druhé jeho učenie.
O prvém máme znamenati, že když Konstantin ćiesař byl omalomocněl, a žádný lékař nemohl jemu pomoci, neb jmějieše tři potřeby a nemoci tři, točiž na těle, na duši a na svém lidu. Prvá nemoc byla malomocnost na těle, druhá nevěra na mysli, třetie od smradu jednoho draka. Ty tři nemoci chtěl třmi léky uléčiti skrze prolitie krve dětinskéj, že nevěry chtieše tudy pověcšiti, křesťanské děti ztepa. Ale nebeský lékař přišel, svatý Silvester papež, jenž to velímě dobře uléčil, že malomocnost svatým křstem s něho smyl. Druhé nevěru skrze divy zapudil a smrad hadový svatého Petra kázaním zahnal. O prvém máme znamenati, že jest malomocnost smyl svatým křstem. Jakož sě čte, když ten ćiesař Konstantinus, svaté Heleny syn, křesťany hubieše, svatý Silvester jide z Říma a skry sě s svým žákovstvem na jednéj hoře. A božím přepuščením ćiesař omalomocněl i radi sě s biskupy pohanskými, kterak by
