točiž syny jako květy.
Třetí větev byla třetí dcsi svatéj Anny, opět Maria. A že každéj tak převzděla, jakož od anjela slyšala, a tu jest měla za třetím mužem, jemuž diechu Salomas, a tu jest vdala Zebedeovi, a ta jest měla dva květy velmi krásna a svata, svatého Jakuba Velikého a svatého Jana evanjelistu, božieho tajemníka. Toť jest ta metla dobře zkvetla, že pro své větvie a pro své kvietie zkvetla jest do nebeského králevstvie, jehož mně i vám etc.cizojazyčný text A prosmy svaté Anny, ať s svými dcerami a s svými vnuky prosie za ny vnuka milého, syna božieho, ať nám ráčí milost dáti etc.cizojazyčný text
Ad vincula Petricizojazyčný text
Disrupisti vincula mea et tibi sacrificabo hostiam laudis.cizojazyčný text Tato slova píše svatý David v Žaltáři a řka: „Roztrhl si, hospodine, mé okovy, a proto tobě budu obětovati obět chvály.“ V těch sloviech jako dnes svatý Petr děkoval hospodinu, že jeho okovy roztrhl a jej rozvázal a z žaláře vyvedl. A to slóve dnes rozhřěšenie nebo rozvázanie svatého Petra, a pro to rozvázanie slibuje jemu svatý Petr obětovati obět všie chvály.
O prvém sě čte v Činích anebo v Skutcích apoštolských, že když král Herodes kázal bieše stieti hlavu svatému Jakubu Věcšiemu, uzřev, že sě to líbí Židóm, káza jieti svatého Petra i vsadi jej v žalář, mieně jej po Velice noci zahubiti. A když jako nazajtřie mějiechu jej zatratiti, téj noći spáše svatý Petr mezi dvěma rytieřoma a strážní ležiechu před žalářem. Tehdy anjel vstúpi do žaláře i osvieti žalář a udeřiv svatého Petra po boku i ubudi jej a řka: „Vstaň rychle“ a inhed opadechu řetězy s jeho rukú, i káza sě jemu obléći i vyvede jej z žaláře skrze všechny stráže. A když přijidechu k železným vratóm, jimiž měli jíti na miesto, otevřechu sě jima samy a hned anjel odstúpi od něho. Tehdy svatý Petr poznav sě, vece: „Již zaćelo viem, že buoh poslal anjela svého, aby mě vypravil z žaláře.“
A ten hod čstí dnes svatá ćierkev pro trojí věc. Prvé pro rozvázanie z uokov svatého Petra. Druhé, když jeden papež po svatém Petře bieše v Římě ménem Alexander, mnoho pohanuo ten na vieru obracováše. Tehdy ćiesař Kvirinus káza jej v žalář vsaditi, a potom přišed k nemu, káza jej z žaláže vyvésti i vece jemu: „Mámť jednu dceru bolavú a jie dějí Avina, móžeš li ji uzdraviti, chti sě na tvú vieru obrátiti.“ An vece: „Přiveď ji sem.“ A když přivedechu ji, tu ona poče ćelovati okovy svatého Alexandra. I svatý Alexander vece: „Ćeluj okovy svatého Petra a budeš zdráva.“ A jak ona ćelova, tak hned by zdráva. A hned Kvirin pokřti sě se vší svú čeledí a svatého Alexandra vyně z uokovó a z žaláře. Tehdy svatý Alexander káza jako dnešní den světiti okovy svatého Petra. Druhé jest ustaven tento hod pro pohanskéj viery zatratěnie. Jakož sě čte, když Oktavián, římský ćiesař, bieše velmi sčastný u boji, tehdy po jeho smrti mějiechu jej Římané za boha a čstiechu jeho den jako dnešní den. Po dlúhém času jedna paní Eudochia, jednoho ćiesaře dci, jide do Jeruzaléma na pút i přinese okovy svatého Petra, ješto jie jeden Žid byl dal za veliký dar. A pomluvivši s papežem, jemuž diechu Pelagius, i ustavi ten den okovám hod svatého Petra, ješto byl hod Oktaviánuo. A když sě to všem Římanóm líbíše, tehdy ta paní přinese ta dva řetězy papežovi a ukáza je všem lidem. A papež vzem třetí řetěz, ješto svatý Petr byl jím svázán od Nerona, a hned sě divně sčinichu
