rúšě přijide a sto mužuo za ním, i přinese dsku mramorovú i postavi ji u nie v hlavách. A na téj dsce bieše psáno takto: „Mysl svatú a dobrovolnú, čest bohu a vláští vykúpenie.“ A to sě tak miení, mysl svatú měla a dobrovolnú, sě obětovala, čest bohu vzdala a vláští vykúpenie učinila od ohně. Nebo když bieše svatá Háta umučena, tehdy jedna hora podlé města zažže sě, že i země i kamenie poče hořeti a město sě všechno zapáli. Tehdy pohané sě domyslichu, vzemše pokrovu, jenž bieše na hrobě svatéj Háty, i postavichu jej protiv ohni. A tím pokrovem odehnachu vešken oheň ze všeho krajě skrzě zaslúženie svatéj Háty. Prosmy jie, ať nás ráčí zbaviti všeho zlého a dovésti nás do královstvie nebeského. A také svatá Háta vládne ohněm, nebo jest od ohně sešla. A kdož sě jie poručí, ten bude zbaven ohně zde i na onom světě etc.cizojazyčný text
De sancta Dorothea sermocizojazyčný text
Flores apparuerunt in terra nostra.cizojazyčný text Tato slova píše múdrý Šalomún a řka: „Kvietí sě zjevilo na našie zemi.“ V těch sloviech máme znamenati dvojí věc. Najprvé, která jest to země. Druhé, které jest to kvietí.
O prvém máme znamenati, že svatá Dorota jest ta země, a to pro trojí věc. Najprvé, jakož země drží nás na sobě, takéž svatá Dorota drží své sluhy na tomto světě ve zdraví a ve všem dobrém. Druhé, jakož od země máme všechno dobré i pokrm tělesný, že nám roste obilé i kořenie, jímž sě krmí vešken národ, takéž svatá Dorota svým sluhám dává sbožie a vše dobré a zbavuje jě všeho zlého. Třetie, jakož země jest okrášlena kvietím a kořením a ovocem rozličným, takéž svatá Dorota naplněna jest všie čstností a veliké milosti, že jest velmě rúčí pomocnice svým sluhám ze všie núze, chudé obohacuje, vězně vypravuje a svěcské hanby zbavuje a nebeské královstvie uprošuje a ovoce všeho dobrého v srdci naplozuje a kvietí všie cnosti a kořenie šlechetnosti na člověce rozplozuje.
O druhém máme znamenati, že sě nám zjevilo troje kvietie. Prvé bílé, druhé světlé, třetie črvené. Prvé jest kvietí liliové, a to jest velmě bílé, skrze něž sě znamenává jejie čistota, nebo jakož koli květ větrem nespadne, takéž jejie čistoty ižádné protivenstvie nemohlo přerušiti, a jakož lilium má tři lístky, takéž svatá Dorota měla trojí čistotu. Prvú přirozenú, že šlechetného rodu byla a v čistotě sě počela a čistě pokřstěna. Druhú čistotu tělestnú měla, až do svéj smrti pannú ostala. Třetí čistotu duchovní měla, že žádným zlým pomyšlením svého srdce neposkvrnila, jíž jest nemohl zlý duch ižádnú chytrostí poskvrniti. Jakož sě čte o nie, když jejie otec, svatý Teodor, bieše mocný pán, nemoha bohu slúžiti, vida, ano mučie křesťany, opustiv vše zbožie pro buoh, hrady, města, domy i dědinu i vinice, poručiv sě bohu, bra sě z Říma do jedné země jménem Kapadocie do města, jemuž diechu Cesarea s svú paní a se dvěma dcerama, jednéj diechu Kristen a druhé Kalisten. A tu v Cezarii přebývaje, jmě dseru i káza ji pokřstiti jednomu biskupovi, jenž jie převzdě jméno Dorotea, a ta děvečka bieše naplněna ducha svatého a všie kázni i všie čstnosti. A překrásna bieše nade všechny panny téj vlasti. Tehdy zlý duch, nepřietel panenský, připravi krále Fabricia, a ten poče k nie dary sláti,
