den před smrtí kázal sobě hrob vykopati a šestý den kázal sě do komory vésti a tu přijímal tělo božie. A vzdvih své ruce, modle sě bohu i pusti duši. A toho dne dvěma bratroma zjevila sě jeho smrt, jeden byl tu v klášteře v své komoře a druhý byl v jiné vlasti. A ta uzřesta ćestu koberći přikrytú a přistřenú a drahým kamením okrášlenú od jeho komory až na východ slunce až do nebes vztaženú. I otáza ten bratr jednoho anjela, k čemu jest ta ćesta. An jemu vece a řka: „Toť jest ta ćesta, po níž svatý Benedikt bohu milý jde do královstvie nebeského.“ Jehož etc.cizojazyčný text
De Anunciacione sancte Mariecizojazyčný text
Ave Maria, gracia plena, Dominus tecum, benedicta tu in mulieribus.cizojazyčný text Tato slova píše svatý Lukáš evanjelista v dnešním čtení o svatém zvěstovánie svaté Mařie, a ta slova jest pověděl anjel Gabriel, od boha poslán k svatéj Mařie, a tak pozdravil jie a řka: „Zdráva, Maria, milosti plná, buoh s tobú, požehnanás ty mezi ženami.“ V těch sloviech máme znamenati čtveru věc. Najprvé, od koho jest posláno to pozdravenie. Druhé, po kterém poslu. Třetie, komu jest zvěstováno. Čtvrté, kteraké jest to bylo pozdravenie.
O prvém máme znamenati, že to pozdravenie bylo posláno od boha, neb král nebeský, uzřev vešken lid hynúti pro hřiech prvého otcsě našeho Adama a v těžkých mukách přebývajíce pekelných pro své hřiechy a diáblu sě klanějíc a jemu slúžiec, milosrdenstvím velikým sě hnuv, pomysli, kterak by národ lidský vykúpil, i mějieše na tu radu dva rádci, točiž spravedlnost a milosrdenstvie. Spravedlnost pravieše a řkúci: „Hospodine, tys spravedlný, slušie tobě činiti spravedlně, aby toho člověka, jenž nechtěl činiti tvého kázanie, nechal u pekle a nepřijímal jeho k svéj milosti, nebos ty jemu pověděl a řka: Aj když kolivěk okusíš toho ovoce, musíš hned umřieti.“ A na tom spravedlnost držala jej pět ćisíc let a dvě sće let bez jednoho. Protož buoh byl tak náhel a nemilostiv na lidi, že na ně přepúščel hlad, mor a mnoho zlého, že jednoho dne zhynulo deset tisíc a někdy třidceti tisíc, a ti všechni šli na muky do pekla tak dobří jako zlí, ižádný nemohl jíti do nebes. A to vida hospodin, vece a řka: „Žel mi, že sem člověka učinil.“ Tehdy vidúci tu milosrdnost, přistúpivši ku bohu i vece a řkúci: „Milý hospodine, jaks se rozhněval, že nenie kto nazývajě tvého jména mezi lidmi, ale již všichni hněvají tě, že nenie žádného, kto by tě ukrotil. A když všechny ztratíš, kteréž budeš sluhy mieti, všaks proto člověka stvořil, ať by slúžil tobě. Nebudeš mieti chvály poraže črvka, i chtěš zapomenúti milosti své, avšak jsi milosrdný a milosrdenstvie tvého plna jest země a jižť jest čas přišel, aby sě ráčil smilovati nad svým stvořením a nad člověkem, jehožs svýma rukama učinil, ač jest on shřešil pro svú křechkost a pro svú nemúdrost. Ale ty, bože, vždy buď milostiv a nedaj diáblu téj pochvaly, byť vévodil nad tvým lidem.“ A hned král nebeský vece: „Koho tam pošlem na svět, aby jej vykúpil?“ A syn boží vece: „Rač mě poslati.“ A otec nebeský vece jemu a řka: „Milý synu, já tě posielám, aby ty vykúpil člověka od diábla a od osidla pekelného. A naroď sě z čisté dievky, jižť sem připravil tobě.“ A hned král nebeský posla anjela Gabriele jako dnešní den k svaté královně, a
