jemu to vypravi pořádně. Tehdy svatý Petr vece: „Pokoj tobě a vítaj, milý pane, dobréjs rady poslúchal, žes uvěřil téj paní. Nesmuťuj sě, protože tvá paní spí a dietě s ní odpočívá.“ Tehdy svatý Petr jide s ním do Jeruzaléma a ukáza jemu boží hrob a ta všechna miesta, ktež byl syn boží mučen. A když jej tu dobré viery nauči, požehna jeho a káza jemu domuo jíti. An všed na lodí i jěde po moři a božím povolením a zjednáním přijede k tělu svéj panie i uzře, ano dietě živo, ano běhá okolo matky, i skry sě pod pláščem. I knieže vyšed z lodí, vzem dietě i vece: „Ó, svatá Maří Magdaleno, jak bych já byl sčastný a toť bych vesel domuo přijel, by má paní ožila a se mnú ve zdraví domuo přijela, nebo věřím tomu, kdyžs mohla dietě za dvě létě chovati, také móžeš i matku skřiesiti.“ A jakž to vece, hned sě ta žena mrtvá protaže a tak vece: „Ó, velikéhos zaslúženie, svatá Maří Magdaleno, před bohem, žes mi dvě létě slúžila a mě krmila.“ Uslyšav to knieže i vece k nie: „Živa lis, má milá paní?“ I ona vece: „Živa jsem a přišla sem spúći teprú s tebú. Jakož tě svatý Petr vodil po Jeruzalémě, takéž mě svatá Maří Magdalena vodila, ukazujíc mi božie miesta.“ Tehda knieže pojem svú paní a dietě, s velikú radostí přijěde domuo i naleze svatú Maří Magdalenu, ana káže lidem, i poče jie vypravovati to vše, čsož sě jemu na cestě dálo a přihodilo. A inhed po své zemi káza všechny modly zkaziti a kosteluo bohu na čest nastavěti, a tak tu všecku zemi svým kázaním obrátila. Prosmy jie, ať nám boží milost uprosí.
Druhé čte sě, že jeden rytieř chodieše k hrobu svaté Mařie Magdaleny. A když jej na vojně zabichu a na nosidla vložichu a neséchu a svatéj Mařie Magdaleně porokováchu, že tak nábožnému sluze svému přepustila bez svatéj zpovědi umřieti, tehda hned ten mrtvý rytieř oži a vsta z mrtvých a káza k sobě kněze přivolati i poče sě jemu velmi nábožně zpoviedati. A zpoviedav sě i přija božie tělo i skona třetí den svú dobrú smrtí. Prosmy jie, ať nám u boha uprosí dobré skončenie, bychom nezemřeli v svých hřieších a potom abychom došli do králevstvie nebeského. Jehož etc.cizojazyčný text
Iacobi apostolicizojazyčný text
Iacob dilexi, Esau odio habui.cizojazyčný text Dnes slavímy hod veliký svatého Jakuba Velikého, jenž jest byl tećený bratr králi nebeskému a vlastní bratr svatému Janu evanjelistě, jehož jest buoh apoštolem svým učinil a v svém tajenství jej měl a velmi jej miloval.
Proto převěděv to svatý prorok duchem svatým, pověděl tato slova a řka: „Král nebeský praví: Jakuba sem miloval, a Esaua sem nenáviděl.“ Jakož koli jsú tato slova pověděna v Starém zákoně o Jakubovi patriarchovi a o jeho bratru Esau, však sě mienie v Novém zákoně na svatého Jakuba a skrze Esaua znamenává sě Herodes král, nebo jakož Esau honil a nenáviděl Jakuba, takéž král Herod zahubil jest svatého Jakuba. V těch sloviech máme dvojí věc znamenati. Prvé, proč jest král nebeský svatého Jakuba miloval. Druhé, která jsú byla znamenie božie milosti. O prvém znamenajte, že buoh miloval svatého Jakuba pro trojí věc.
Prvé pro jeho velikú čistotu, kterúž jest držal až do svéj smrti, proto jej přirovnávají k stolu slonovému, jenž byl přikryt zlattem a drahým kamením, na němž všemohúćí král sedieše. Jakož praví svatý Jan: „Skrze ten stuol slonový znamenává sě čistá dušě svatého Jakuba, na němž přebýval jest syn boží, král nad králi, svú milostí.“ Nebo hospodin najviec sě kochá v čistých lidech, a proto zvolil jest sobě matku najćistší, svatú Maří.
Druhé miloval jej syn
