bojoval.
Jakož sě čte o nem, a kdyžto přijide do jedné vlasti, ješto slóve Libia, i přijide do města, jenž slóve Silena, a podlé toho města bieše jedno jezero, v němž jeden had veliký, točiž san přebýváše, jemuž plamen z úst dieše, ten do města přiběháše a lid porazováše a velmě hubieše. Protož ti měščené na však den jemu dvě ovci dáváchu, a když ovec nejmějiechu, tehdy losy metáchu a člověka jemu na každý den dáváchu. A tak spade los na královu dseru, aby ji dal tomu hadu sniesti. Tehdy král sě velmě smúti i vece a řka: „Vezměte mé všechno střiebro a zlatto a puol mého královstvie, a nechajte mé dsery, ať tak nečstnú smrtí nesejnde.“ Tehdy vešken lid vece: „Ó, milý králi, všaks ty sám tu zápověd učinil a již sme my všechny své děti vydali, a ty pak chtěš svú dseru od smrti vykúpiti.“ Uzřev to král, že své dsery nemóže od smrti vykúpiti, velikým pláčem zvola a řka: „Má milá, běda mně tebe, mněl sem, bych měl tebe ućešenie, a já budu mieti tebe velikú žalost, nebo tě již musím dáti tomu hadu, aby tě snědl. A tak vyvedechu ji k tomu jezeru a všichni lidé na ni se zdi hlediechu. Tehdy svatý Jiří tudy jeda, uzře pannu výtečnú, ana velmě pláče, tehda ssed s koně i otáza jie, proč by plakala. Tehdy ona jemu vece a řkúći: „Ó, milý panice, vseď rúče na kuoň a běž pryč, ať tebe san nesnie se mnú.“ I svatý Jiří jie vece: „Ó, neboj sě, panno, jáť tě ve jmě božie obráním.“ A když tak mluviesta, tehda ten drak veliký z jezera pojide a hned svatý Jiří poručiv sě bohu a svatým křížem sě požehnav, kopím toho draka prokla i vece téj panně: „Uvěž jej za hrdlo svým pásem.“ A když jej uváza i vede jej do města, an za ní jide jako ovce. A uzřevše jej lidé, poběžechu z města velikými strachy. Tehdy svatý Jiří vece jim a řka: „Nebojte sě, milí lidé, neboť mě jest buoh milý sem poslal k vám, abych vás téj samići zbavil a zprostil, chtěte li jedno u buoh věřiti, a jáť ho hned zabiem, tohoto draka.“ Tehda vytrh meč i zabi jej prostřed města, že ledva osm volú jej z města vyvezechu. I pokřti sě toho dne 20 tisíc lidu. Tehda svatý Jiří nauči toho krále čtveře věci. Najprvé, aby kostely stavěl a je opravoval a nadával, aby sě bohu čest a chvála dála. Druhé, aby kněží čstil. Třetie, aby mši rád poslúchal a na boží službu rád chodil. Čtvrté, aby chudé miloval a jim pomáhal. A to rozkázav odtad pryč jel.
Druhé svatý Jiří přemohl jest tento svět, anebo tento svět bojoval proti jemu dvojí věcí, skrze prospěšenství a skrze protivenství. Skrze prospěšenstvie, když Dacianus ćiesař lísal o nem, slibuje jemu veliké dary dáti a velikým pánem jej učiniti, an to vše pro buoh zhrzel. Druhé skroze protivenstvie, že jej mučil mukami velikými a mnohými a dlúhými. Neb mezi všemi svatými mučedlníky třie sú měli najvěcšie muky, svatý Vincent byl roztažen na pranéři, svatý Vavřinec pečen na rošće, svatá
