jeho i vece jemu a řka: „Pokoj tobě buď, svatý Marku, kancléři, neboj sě, jáť sem s tebú a vypravím tě od tvých nepřátel a slibuji tebe, že nebudeš odlúčen ode mne.“ A tak jej syn boží miloval, že jeho sám navščievil v žaláři. Proč? Nebo jeho méno po světu kázal. Také sě líbil bohu ocsi, a to ukázal na jeho smrti, když jej pohané zabichu i chtiechu jeho tělo upáliti, tehdy buoh přepusti taký vicher a blýskanie a hrom, že ledva pohané utečechu, a tak těla jeho nechachu a křesťané je vzemše, velmě čstně pochovachu. A tak jej bóh otec miloval jako svého věrného rytieře a silného. Opět sě líbil duchu svatému, že když vykopachu jeho tělo svaté, tehdy vynide tak drahá vóně po vší Alexandrii, že sě všichni diviechu, kde sě taká vóně vzala.
O druhém znamenajte, že odplata a chvála jest veliká, takže jest vzat do nebes, kdež jest život bez srmti, mladost bez starosti, bezpečnost bez bázni, pokoj bez svády, zbožie bez chudoby, radost bez žalosti, a to vše má od syna božieho. A protož když jest jej svatá trojice milovala, také my jej máme s právem milovati a učstiti dnes, a to pro náš užitek, nebo on pomáhá svým služebníkóm, jsa živ i po smrti i na smrti.
Najprvé jsa živ pomáhal. Jakož sě čte o nem, když jedni marinéři na moři sě vezechu a omrčechu, že nevěděchu, kam sě vésti, i zvolachu k svatému Marku a hned zjevi sě jim a ukáza jim cestu. A nazajtřie ráno uzřechu sě u svého břeha, poděkovavše jemu, ve zdraví sě vrátichu do svého domu. A také mnohým pomáhal na smrti, jakož sě čte o nem, když zvoník kostela svatého Marka všel bieše na zvonići, chtě zvonóv popravovati, tehda upade dolóv, a ničs sě neurazi, až sě tomu všichni dieviechu. I on jim vece a řka: „Když upadech, tehda mě svatý Marek uchyte a posadi mě na zemi lechće.“ Také pomáhá po smrti, jakož sě čte, když jeden mnich bieše sě roznemohl, tehdy převor k nemu přijide, vele sě jemu zpoviedati a k smrti připravovati. Uslyšav to ten bratr, zvola a řka: „Postúpajte, bratřie, ať má dušě vynde z těla, žeť sem tak dobré pověsti slyšal.“ A hned usnu a uzře svatého Marka, an podlé lože stojí, i uslyša hlas z nebes a řka: „Čso tu činíš, svatý Marku?“ An vece: „K tomuto sem nemocnému bratru přišel, nebo jest mě čstil a nade vše miloval.“ A hned mnoho bielých jinochóv přijide, i vece jim svatý Marek: „Poč sem jdete?“ A oni vecechu: „Chtěm duši tohoto bratra vzieti a před buoh ji nésti.“ Tehda proćítiv ten bratr, posla po převora a po jiné bratry a to jim vše povědě a s velikú radostí pusti duši i vzechu ji anjelé do nebeského královstvie. Svatý Marek vládne náhlú smrtí, protož jest ustaveno tohoto dne, že sě postie na svatého Marka a po křížiech chodie. A to sě dějě pro trojí věc, že buoh přepúščel náhlú smrt na lidi. Najprvé pro veliké obžerstvie, že sě u puostě sžádali jědenie, pak s Veliky noci přielišně přijímali pitie a jedenie, a protož
