závidieše a ji zahubiti mysléše. A tak připravi dvě panoši ménem Tinne a Komoně, aby ji zahubili. A svatéj Lidmile to pověděchu, však ona sě neskry smrti, ale míle jie čekáše, chudé nadávajíći a na kostely nakládajíći, sirotkóm mnoho dobrého učini.
Druhé znamenati máme jejie obdarovánie v nebesiech, že jest trpěla veliké protivenstvie na tomto světě. Jakož sě čte, když Komon a Timin do Tetína přijidesta a svatá Lidmila vidúci, že ji chtěta zahubiti, káza jima před sě jíti a otáza jich: „Dobře li sě jmá Drahomíř, má nevěsta?“ I káza jima dáti obrok a píti a jiesti dosti a sama jide sě zpoviedati a smrti nábožně čekati. Téj noci u prvospi ta dva komnatu vyrazista a svatú Lidmilu, ana klečí, pochopista a hned ji šlojieřem zadávista. A tak jejie duši ku bohu poslachu a sami sě črtu dostachu. A tak svatá Lidmila obdarována jest v poslední den v nebeském království. Prosmy jie etc.cizojazyčný text
Sermo Mathei apostolicizojazyčný text
Cum transisset Dominus, vidit hominem sedentem in teloniocizojazyčný text, Matheum nomine, et dixit ei: Sequere me etc.cizojazyčný text Tato slova čtú sě dnes na mši ve čtení svatému Matěji a na utěšení všem věrným, a tak sě vykládají: „Když bieše syn boží šel do jednoho města, uzřev jednoho člověka sediec na mýtě, ménem Matějě, i vece jemu: Poď za mnú a následuj mě. An hned jide.“ V tom čtení dvojé věc sě menuje. Prvé syn boží a potom svatý Matěj.
Na prvém máme znamenati veliké milosrdenstvie božie, na druhém snažné poslušenstvie svatého Matějě. Božie milosrdenstvie míní sě ve čtveře věci. Prvé, že ráčil sám buoh jíti pro hřiešníka. Druhé, že naň vzhlédl. Třetie, že jeho povolal. Čtvrté, že s ním kvasil. Prvé řku, že zajisté veliké božie milosrdenstvie bylo, že pro hřiešného ráčil jíti a též jest učinil, když jest sstúpil od ocse nebeského v život svaté Mařie, tělo přijem. O tom svatý Pavel praví: „Věrná řeč a pravá, že syn boží přišel na tento svět, aby hřiešné spasil.“ Ó, zajisté, kto by měl ukrutného pána a rozhněval jej a bál sě jeho a ktyž by kto jemu pověděl, že pán, již naň laskav a odpustil jemu. Ó, jak by ta řeč byla jemu vzácna a míla. Jakož před svým narozením buoh byl velmi ukrutný, že hřéšník nikdy nemohl mieti miesta bezpečného ani na nebi ani na zemi. Na nebi jako Luciper, jenž pro hřiech s takéj výsosti jest strčen do nízkosti, z takéj krásy v nesličnost, z takéj světlosti v temnost. Ó, jak to byla veliká nemilost božie, že jediné pro pomyšlenie pýchy tak anjela vnáhle sstrčil a žádného čásku na pokánie jemu nedal. Opět z ráje vyhnal našě prvé ródce, točiž Adama a Evu pro shřešenie jediného jablka. Opět na světě zde pro smilstvo lidí vešken svět potopil. Ale ten, jenž tehdy byl tak nemilostiv hřiešným, přišel nynie na tento svět, chtě hřiešným milost dáti. A to jest ukázáno na tomto zjevném hřiešníku, na svatém Matěji. Druhé se znamenává božie milosrdenstvie na tom, že jest ráčil vzhlédnúti na hřiešníka smrtedlného, malomocného, nebo hřiešník jest smrdutější bohu než žádná mrcha na cesće, než ižádný malomocný. A takýž byl jest tehdy svatý Matěj, jehož jako dnes buoh opatřil svýma očima milosrdnýma. Těma očima také byl vzhlédl na svatého Petra, ješto byl třikrát zapřel jeho. A protož svatý Petr hned vyšed ven, poče silně plakati. A těma očima král nebeský byl vzhlédl na svój lid
