mój a toběť jiný učiní.“ Tehdy svatý Tóma svola se všie vlasti slepé, chromé, malomocné, němé a všichny svú modlitvú uzdravi a krále i všechny lidi poče učiti, aby rádi do kostela chodili a bohu rádi slúžili a kněží čstili. A tak sě všichni pokřtichu. Na tom jest znamenie, že jest veliké moći byl. Prosmy etc.cizojazyčný text
Třetie znamenie, že v nem buoh přebýval, byla jest veliká ustavičnost a silnost, že jest svítězil nad tiemto světem a všem mukám ostal. O tom sě čte, že na svatbě bit po líci byl a v žalář vsazen a po rožženém železě chodil bosýma nohama a u peci pálen, a potom mečem protčen. A to vše jemu v chválu obrátil, neb zajisté ktyž na svatbě sedieše, tehdy jeden panošě dal jemu políček a řka: „Hleď na pannu, ještoť před tebú slúží.“ A když ten panošě vynide, lev jemu ruku utrže a pes vzem přinese ji k stolu. Tu svatý Tóma pro prosbu toho krále a pro jeho pokoru jej uzdravi. Opět v žalář vsazen skrze králova bratra z mrtvých vstalého vypraven a potom byl od krále velmě čstěn. O tom praví svatý Isaiáš a řka: „Budu sě tobě klaněti a tvým nohám modliti.“ Opět, po horkém železu chodě, prostuzenie přijal, že hned sě země otevřela a studnice vyběhla a od železa uhasila, jeho sě nohám ožieći nedala. U peci zapálen obvlaženie přijal, že boží mocí když v ni vsazen bieše, tehda všeckna ustydla. Najposledy mečem protčen, věčnú korunu přijal. A tak jest byl věren do své smrti milému bohu, a proto jest přijal nebeské královstvie. Nebo když dieše do dálejšie Indie, obrátil bieše královnu téj země, a král sě rozhněvav, těmito mukami káza jej mučiti.
Třetie máme znamenati, že jest mnoho užitka bohu přinesl, že všechnu zemi Indii na vieru obrátil a potvrdiv v dobrých skutciech, vedl do královstvie nebeského. Jehož mně i vám etc.cizojazyčný text
De Nativitate Christicizojazyčný text
Ewangeliso vobis gaudium, quod erit omni populo quia natus est nobis Salvator mundi etc.cizojazyčný text Dnes máme právě dobré pověsti a najviec těm, ktož sú v náboženství čekali krále nebeského tohoto svatého adventa, kteříž sú jeho žádali viděti a připravili sě jej v své srdce přijieti. Nebo u prvú neděli adventa prosili smy božieho přieščí a řkúce: „Zavítaj k nám, hospodine, a neroď meškati.“ I nenie vám odpověděno ničs jiného, jedno to: „Čekajte hospodina, máť přijíti k vám zdaleka.“ A v druhú neděli čtli sme, kterak syn boží má přijíti súdit živých i mrtvých. A v třetí neděli ućešil nás svatý Pavel a řka: „Radujte sě, radujte, neboť jest již blízko královstvie nebeské.“ A včera pověděli nám lepšie noviny a řkúc: „Zajtra příde vám spasenie.“ Ale dnes najlepšie noviny pověděny sú nám skrzě posla nebeského, točiž od anjela, jenž jest tato slova pověděl pastuškám a řka: „Toť vám zvěstuji velikú radost, kteráž bude všemu lidu na spasení, žeť sě nám narodil spasitel všeho světa.“ V těch sloviech máme znamenati čtveru radost.
Prvú na výsosti, že sě byla ta radost tak vysoko vznesla, že boha i anjely obveselila, protož anjelé téj radosti naplněni nemohli sě zdržeti, by téj radosti zatajili. Ale s nebes sstúpivše, pastuškám tu radost pověděli.
Druhé ta radost byla veliká na nízkosti, že peklo prorazila a svaté otce, kteříž sú byli [v]text doplněný editorem předpeklí, osvietila a obveselila. O tom praví Isaiáš: „Těm, kteříž ve tmách přebýváchu,
